několiko časuov. A potom uslyšev, že by se svatý Hilarius biskup měl zase vrátiti, i běžal protiv němu a u nějakého města u Pitavy tak řečeného ustaviv klášter, i přebyl tu s ním; i posvětil ho svatý Hilarius knězem. A když potom lidé toho města Turonia neměli biskupa, ačkoli svatý Martin toho velice se bránil, avšak jako bezděky a bez jeho vuole přinutili jej k tomu, že biskupstvie musí přijíti. A tu pak biskupem jsa posvěcen, chtě hluku a obcovánie lidského u městě býti prázden a aby pánu bohu tím volnějí a pokojnějí slúžiti mohl, i stavěl klášter dvě míli od toho města. A tu maje s sebú osmdesáte jiných mnichuov a zákonníkuov, mladších svých, veliké utrpenie životu svému činil jest, duchovní život vedl. A tak bydlel s svými mnichy, že mnohá okolnie města z toho kláštera kněží a mnichy brali a pro jejich svatý život za biskupy volili. A pak pro velikú svatost jeho života poslušny jsú jeho byly mnohé nerozumné věci jakožto oheň, voda, dřievie, zvieřata, hadové a jiné rozličné stvořenie, jakož by o tom mnoho praviti bylo. A protož jednu chvíli sám k sobě řekl: „Všeliké stvořenie to jest mne poslušno, ale zlí lidé mne nechtie poslušni býti.“ Byl jest také svatý Martin veliké pokory. A to ukázal, že člověka malomocného a všem lidem ohavného, jenž se s ním v Paříži potkal a jej v jeho ohyzdnú tvář políbil. A skrze takové políbenie ten nemocný uzdraven byl. Velikého duostojenstvie byl jest svatý Martin tím kusem, že přirovnán byl svatým apoštolóm, a zvláště pro milost ducha svatého, jenž nadeň vstúpil v ohnivé osobě jako i na svaté apoštoly.