ciesařovi, poslali posly své, dávajíce se jemu na milost se vším svým jměním a biechu spolu přietelé. A proto nenie div, že pán buoh takové vítězstvie dal protiv jeho nepřátelóm, a to skrze zaslúženie svatého Martina, a že se to stalo bez krve proletie. A potom svatý Martin nechaje rytieřstvie i šel jest k svatému Hilariovi, pitavskému biskupu. A od toho jsa posvěcen, k prvniemu svěcení napomenut bude ve snách od pána boha, aby otce svého a mateř svú, jenž ještě pohané biechu, navštievil a na vieru křesťanskú obrátil. A pak tú cestú jda navštieviti otce svého, rozličná protivenstvie trpěl – od padúchuov měl býti zamordován, kteréžto potom na vieru obrátil. Přišed do Medioala, čert vzem na se osobu člověčí, potka se s svatým Martinem a bude ho tázati, kam by jíti mienil. A on vece: „Kam mě pán buoh poslal.“ Diábel odpovie jemu řka: „Martine, kdež koli puojdeš a kam se obrátíš, věz, žeť diábel vezde překážeti bude.“ Na to svatý Martin takto odpovie řka: „Hospodin, ten jest pomocník muoj, nebojím se, by mi čert co mohl učiniti.“ A jediné, že svatý Martin tu řeč dokonal, ihned diábel zmizal, že jeho viece nevídal. A tak tu jsa, mateř svú na vieru obrátil, ale otec jeho, ten v tom bludu pohanském zuostal. A potom, když kacieřství ariánské počalo se rozmáhati i zde onde po světě, a svatý Martin pílně toho zbraňováše. A protiv tomu bieše, zjevně ho o to pokázavše a ubivše, i vyhnali ho z města, jenž na nějaký ostrov, kterýž odtud nedaleko v moři byl, sám jediný s jedním knězem převezl se a přebyl tu