kláštera ramenského, aby ty věci shlédl a na jistú věc přivedl. Tehda ten kněz opat jde tam jednati věrně to poselstvie a rozkázaní pána svého jakožto muž rozumný. A když těch věcí pojedna, což najpílnějí uměl, pak chtě se k Englantu zase navrátiti. I vsede s svú čelétkú na lodí, i vezú se po moři, aby se tím spieše k domu vrátiti mohli. A když již drahně na moři byli ujeli, majíce vietr dobrý, tehda ihned z toho proměni se na moři povětřie i vztrhnú se búře veliké a velicí větrové, a takže zaženú lodí preč u moře. A přívozníci dotud pracovali, že již dále nemohli, ztrhají se provazy a opona spadne, aniž již která naděje k jejich zdraví byla. A když ten jistý opat s jinými, kteříž s ním na lodí byli, o svém zdraví byli již pozúfali, a pánu bohu poručíce duše své a pannu Marii nábožně vzývajíce, i uzří muže v rúše biskupském oblečeného uprostřed těch vln na moři. A tak zavolav na toho opata, i die jemu: „Chceš li toho strachu prázden býti a k břehu ve zdraví přijíti?“ A kněz opat odpovie, že by s pravú věrú toho žádal a s velikým pláčem toho očekával. I die jemu anjel svatý: „Věz, žeť sem od svéj královny panny Marie, kterúžs ty tak nábožně vzýval, k tobě sem od nie poslán. A protož budeš li mého rozkázanie poslúchati, tehda zbaven budeš této núze a tohoto nebezpečenstvie na tomto moři.“