Englantě, jenž podeň slušeli, najprvé o tom času psal a zvěstoval, pokládaje takový div a přízrak: že o tom času, jakož se pánu bohu líbilo, aby Englišové kacieřstvie a bludu svého ostali a jeho služby jakožto dobří a věrní křesťané hleděli, králi Vileriovi zjednáním božím poddáni byli, jenž božím zpuosobem a rozumem svým, v Englantě jsa králem, takový blud a neřád, kterýž proti vieře vedli, úplně opravil a vyčistil a na pravú cestu navedl. Ale nepřietel náš a všeho křesťanstvie, totiž šeredný diábel, závidě jemu v takových dobrých skutciech, jednak skrze jeho vlastnie služebníky, jednak také jinými lidmi častokrát jednal a búřil jest mnohé protivenstvie, zda by jemu kterak překaženo bylo a taková jeho vuole a úmysl dobrý aby porušen byl. Než obranú a mocí božskú, jenž svých nikdy nenechává, diábel škaredý zlosti své provésti nemohl. Pak slyšíce, Englant země Nervejóm poddána byla, i bylo to velmi protivno Dákóm, že by dědičstvie svého bezprávně měli zbaveni býti. I budú proti Nervejóm připravovati lodí a potřebu k tomu jednati, zda by je z Englantu a s svého dědičstvie zase s pomocí božie vyhnati mohli. Viděv to král Vilerín, jenž bieše múdrý člověk, že se Dákové zbierají a připravují, i vypravi tam do Dácie nějakého počestného muže, kněze, opata kláštera