je i dnes řéci muože ke všelikéj věrnéj duši a k každému věrnému křesťanu. A vykládají se ta slova takto: „Bydlete ve mně, a já u vás zase bydliti budu.“ Tuto řeč milého Krista znamenají a pamatují zvláště křesťané věrní a bohobojní, chudí služebníci boží, jenž mají k milému bohu pravú vieru a pevnú, dokonalú lásku. A takoví mají do sebe ty ctnosti, že bydlí a přebývají v milém Kristu. Neb jejich žádost, jejich také řeč ani myšlenie o jiném nenie než o pánu Kristu. V takových pak zase Kristus svú svatú milostí božskú také přebývá. I muože všeliká duše na to vzpomínati, jak ji spasitel jejie miloval a každú chvíli miluje; proto, aby v něm bydlela a věčně v něm odpočívala, dal se jim Kristus a přiebytek svój v takové duši volil sobě. A protož velmi by nemúdrý byl, kto by s takovým přietelem, totiž se pánem Kristem, nerad bydlel a přebýval pro mnohé užitky, ješto od něho přicházejí. Jakož Kristus v témž čtení sám praví a vymlúvá řka takto: „Qui manet in me, et ego in eo, hic fert fructum multum.“cizojazyčný text „Kto ve mně bydlí, a já v něm, ten mnoho ovoce, totiž mnoho užitku nese.“ Jako by řekl Kristus takto: „Každý člověk, ktož ve mně bydlí u pevnéj vieře, v poslušenství činí vuoli mú, a v pevnéj, dokonaléj lásce trvaje,