svého sv. Tůmy. Tehda sv. Tůma po dokonání téj svatby k prozbě králově dal jest požehnánie na jeho zetě a na jeho dceru, takovými slovy řka: „Pane bože všemohúcí, daj těmto lidem požehnánie své svaté božské milosti, aby věrnú lásku k tobě i také k sobě majíce, tobě se zachovati mohli na věky.“ A podlé toho mnoho jim pravil sv. Tůma o milém pánu bohu, radíc jim, aby čistotu zachovali. Tehda sv. Tůma, naučiv je viece a pokřtě jich, i odšel jest dále, kamž byl poslán. A nedlúho potom tato dva manželi naučením sv. Tůmy oddali se obě k službě boží, takže sama dala se v zákon panenský mezi mnišky a potom pro jméno božie umučena jest byla a pak ženich, muž jejie, volen byl biskupem v tom městě zjednáním božím. A když se stalo, že tento šafář sv. Tůmu k svému králi Gundoforovi do Indie přivedl, a uzřev ho král, rád tomu bude. A svatý Tůma vymlúvati králi počne o paláci, kterak by jej stavěti chtěl velmi dvorným stavením a obyčejem čistým, kteréhož ten král nikdy takového nevídal. I slíbi se králi vypravení to velmi dobře, i vydada král sv. Tůmu na takové dielo peněz dosti k téj potřebě i jede sám preč do jiné země. A tu aby sv. Tůma ty jisté pokoje a paláce tak zdělal, kterak jemu o nich prvé vypravil. A když král preč odjel, tehdy sv. Tůma všechny ty penieze