s sebú sv. Tůmu i béřeta se spolu na tu svatbu. A pak v tu chvíli na téj svatbě bieše nějaká děvečka židovská, majíce píščelku v rukú, činiece hostem tím kratochvíl, a každého, ktož tu byl, nějakú jako chválú vzchvalující. A když duojde i pohledě na sv. Tůmu, srozuměla na něm, že by také židem byl, neb oči viec k nebesóm nazdviženy jest měl a nechtieše jísti. A zvláště proto, že slyšel tu děvečku zpievati, že by jeden buoh byl židovský, jenž stvořil všecky věci, i sedieše za stolem, v myšlení vzpomínaje na pána boha, a takže i jiedla zapomenul. A znamenav to šenk, jako k stolu slúžil, že sv. Tomáš nejie ani pije, a ten šenk měl za to, by to svatý Tůma s nějaké spurnosti činil a že by vzhrdal jiedlem aneboli pitím, i dal sv. Tůmu veliký políček. Jemužto sv. Tůma die řka takto: „Lépeť bude, že zde na světě počasná pomsta bude tobě dána za to, nežli by potom měl věčně trpěti.“ A s tím ten jistý šenk jde črpati vody a lev, kterýž tu u dvora bieše, potkaje se s tím, i zdéře jeho na malé kusy a jeho krev lev slopati bude. A přihodí se k tomu psi i rozberú jeho tělo. A pak jeden černý pes, vzem tu pravú ruku toho šenka, kterúž sv. Tůmy byl udeřil, i přinese ji mezi lidi, jakož za stolem sediechu, i sstrašili se všickni lidé, vidúce takovú pomstu božie. Pán buoh chtěl oznámiti svatost apoštola