mocí aneboli pomocí přátelskú, ani se vkúpil, ani se o to súdil, ale jako bezděky božie vuolí k svému biskupství volen bieše. Měl také sv. Mikuláš poctivé a libé obcovánie k svému bližniemu i ke všem lidem vuobec. Najprvé krmil je pokrmem duchovním, totižto spasitelným naučením slova božieho, neb náčitě a velmi úmluvný byl. A také velmi milé a libé řeči bieše, že ho každý rád poslúchal, a ústavně na modlitbách ležieše, ne za své, ale viece za lidské hřiechy pána boha milého nábožně a pokorně proše, dávaje tím příklad a naučenie prelátóm a kněžím nynějším, aby oni poctivým obcováním mezi svými osadnými bydlili, naučením božieho slova na dobrú cestu aby je vedli a za ně věrně pána boha prosili, jakož jest svatý Mikuláš činil, a netoliko je duchovním pokrmem krmil, ale i tělestným, alnužnu svú štědře rozdávaje chudým lidem. Jakož toho sv. Mikuláš znamenitě dosvědčil a ukázal. Neb jednoho léta připadne veliký hlad náčitě a draho hrubé v jeho zemi a obilé se nebylo zrodilo, a takže lidé veliký hlad v jeho zemi trpěli. A uslyšav to sv. Mikuláš, že by lodí ciesařovy s obilím a s pšenicí měly se k břehu přistrčiti a tu se staviti, co učiní svatý Mikuláš? Jde tam k nim a bude jich pílně prositi, aby jemu z každé lodí k potřebě jeho lidu sto korcuov pšenice puojčili.