a klamy své ze mne strojíš. A protož dnes to bohóm svým slibuji – nebo je následovati musíš, anebo tě rozličnými mukami káži trápiti a mučiti!“ A svatý Vavřinec die jemu zase řka: „Nemóžeš tolik muky na mě vymysliti, ještě jsem jich hotovější viece trpěti pro jméno božie.“ A tu opět Decius káže jej palicemi olověnými velmi dlúho bíti. A svatý Vavřinec modlil se milému bohu řka: „Pane, hospodine, rač přijíti duši mú.“ A tudiež uslyšán hlas z nebe, že by ješče viece pro vieru trpěti měl a viece bojovati. Tehda Decius rozhněvav se, i die těm, jenž při tom stáli, řka takto: „Slyšeli ste, kterak čerté tohoto Vavřince čarodějného těší, jenž ani bohuov našich chce následovati ani se kterých múk bojí ani také na kniežata co tbá!“ I káže jej opět těmi háky dráti. A svatý Vavřinec posmievaje se, i bude milému pánu bohu dieky a chválu vzdávati a bude za ty prositi, kteříž ho mučili. I stáše také při tom tu chvíli nějaký rytieř Romanus řečený, znamenav stálost svatého Vavřince, ihned v pána boha uvěřil. A svatému Vavřincovi die řka: „Vidím před tebú pěkného mládence stojíce, jenž otierá a léčí rány těla tvého. Protož prosím tebe, neopúštěj mne a pospěš, aby mě pokřtil.“ A slyšev to Decius, i die dále Valerianovi, vládaři svému, řka: „Já již jiného nerozumiem, než že sme čáry tohoto Vavřince přemoženi,