poklady a přikáže, aby je chudým rozdal. Tehda svatý Vavřinec nic nemeškaje, dnem i nocí ptal se po chudých křesťanech, a kdež kterého zvěděl, každému uděloval podlé toho, jakož komu potřebie bylo. I přišel posel někakéj vdovy do domu, jenž mnoho křesťanuov s sebú tajně přechováváše, a ta jest měla těžkú nemoc v hlavě, kterúžto svatý Vavřinec uzdravil a téj nemoci zbavil. A těm chudým, ješto je tu s ní shledal, omyv jim jejich nohy, rozda mezi ně alnužnu podlé rozkázanie svatého Sixta. A téj také noci přišed k jednomu křesťanu, u kteréhožto nalezl člověka slepého, a učiniv nad ním znamenie svatého kříže, i osvítil ho a navrátil jemu oči a zrak jeho zase. A když svatý Sixtus tomu ukrutníkovi Deciovi v tom svoliti nechce, aby se diábelským modlám klaněl, i přikázal Decius, aby jemu jeho svatú hlavu sťali. A když již svatého Sixta na smrt vedechu, viděv to svatý Vavřinec, i bude za ním volati velikým hlasem a řka takto: „Noli me derelinquere, pater sancte, quia thezauros tuos iam expendi!“cizojazyčný text „Ó, otče svatý, nerodiž mě po sobě zuostaviti, neb poklady tvé, kterés u mne ostavil a mně jsi je poručil, všechnyť sem vydal a podlé tvého rozkázanie ztrávil!“ A tak slyšiece to rytieřé, že svatý Vavřinec poklady jmenuje, i vezmú svatého Vavřince a podadie jeho u vězenie. A tu pak Decius die jemu: „Kde jsú poklady kostelnie, kteréž při sobě chováš?“