že jemu žádnú mukú odolati nemóžem.“ I káže ho opět do žaláře vsaditi. A Romanus rytieř přinesa předeň vědro s vodú, padne k jeho nohám a bude žádati, aby ho pokřtil. Jehož ihned, jak se pokřtil, zlý Decius káže kyji bíti, a potom káže jemu jeho svatú hlavu stieti. A viděv to Ipolitus, že tento rytieř Romanus tak zahuben, i plakal jest srdečně, a chtě se také ohlásiti, že by také křesťanem byl. I die k němu svatý Vavřinec: „Vnitř na srdci pána boha zachovaj, a když tebe zavolám, tehda přijdi a poslechni mne.“ A potom Decius káže před se přinésti všecky nástroje múk rozličných, i die svatému Vavřinci řka takto: „Vavřinče, ješče se rozpomeň a následuj bohy mé, a pakli toho neučiníš, tehda věz, že tuto celú noc v mukách ztráviti musíš.“ Odpovie jemu svatý Vavřinec řka: „Slyšels jednú, žeť má řeč nenie skrytá, než to, cožť mluvím, to jest zjevné.“ A znamenav to Decius, že všechny řeči darmo se mluvie, i die k služebníkóm svým řka: „Přineste mi lože železné, ať na něm odpočívá tento hrdý a neposlušný Vavřinec!“ A tak služebníci přinesli rošt železný, a obnaživše svatého Vavřince, i vloží jej na ten rošt, a přiviežíce ho řetězy železnými, i budú na tom roštu nemilostivě péci, podkutávajíce uhlé. A když jej již pekli, tehda sv. Vavřinec vzhlédna na toho Decia, i die jemu řka takto: „Ó, nešlechetný a biedný ukrutníče, již jsi