svú čeledí. A potom přikáže Valerianus Ipolitovi, aby svatý Vavřinec předeň byl přiveden. I die svatý Vavřinec Ipolitovi: „Jděme spolu, neb mně a tobě čest a slavnost má býti zjednána.“ A když tak oba před súd přivedena budeta, opět svatého Vavřince o pokladiech tázati budú. Tehdy bude žádati, aby jemu za tři dni dali příročí, že by jim chtěl poklady ukázati, a oni jemu svolí toho. A tu pak svatý Vavřinec v těch třech dnech sebrav, což najviece mohl chudých, slepých a chromých, i přivede je všechny před Decia. I die jemu: „Nuže, teď máš poklad věčný, jenž nikdy nepohyne, jehožto nikdy také neubude; těchto chudých ruce ten poklad, po kterém ty se ptáš, do nebes jsú odnesli.“ A tak rozhněvav se Decius, kázal jeho svaté tělo háky železnými dráti, chtě jeho tím přinutiti, aby se jeho bohóm modlil. Odpovie jemu svatý Vavřinec řka: „Infelix ego has epulas semper optavi.“cizojazyčný text „Neščastný zlý ukrutníče, jáť sem téj rozkoši dávno žádal, tím mě ty nic neuhrozíš ani zamútíš.“ A tak Decius nemaje na tom dosti, i kázal ho kyji bíti a rozpálené železné plechy káže k jeho svatému tělu přikládati. I die k tomu svatý Vavřinec: „Pane Jezukriste, buď milostiv mně sluze svému, neb omluven jsa, nezapřel jsem jména tvého svatého, a jsa mučen, vymlúval sem chválu tvú a moc tvú.“ A tak die jemu Decius: „Viem, Vavřinče, že ty čáry svými odbýváš múk a trápenie