hřiešného, jenž jest v žaláři, totiž v moci diábelské. Před takovým člověkem hřiešným jest vinný kořen, to jest tento svět, jenž v své rozkoši ktve jakožto kořen vinný. Na tom hroznu, totiž na tomto světě, roste troje révie, neb všeliký hřiech, jenž se v světě děje, jest radost očí, pýcha a rozkoš života. To troje réví roste v zlato, když takovému hřiechu bude povoleno. A tehda hroznové dospievají, kdyžto hřiech již bude skutkem spáchán. Tehda šenk kalich v rukú drží, když již člověk hříšný v hřieších se zastará a zóstane. A tehda z hroznu víno vydavuje, když rozkoši v hřieších hledie. A pak tehda faraonovi kalicha podává, když již člověk hřiešný ve všem vuoli diáblovu naplňuje. Takový kalich byl jest mrzek svatému Jakubu, nechtěl ho přijíti, neb ústavně byl jest v božie bázni, varoval se hřiechóv, netbal jest marnosti tohoto biedného světa. A opustiv všechno, což měl, následoval jest pána Jezukrista. Druhý kalich slove kalich počasné muky aneb počasného protivenstvie a utrpenie. O tom také píše prorok Jeremiáš, XLVIII. capitulocizojazyčný text: „Ecce quibus non erat iudicium ut biberent calicem, bibentes bibebant.“cizojazyčný text „Ej, praví ti, v nichžto nebylo rozeznání, aby pili kalich, pijíce pili jsú.“ To slovo vymlúvá Kristus k těm, jenž zde na tomto světě počasně kvíleni