„Kolikrát člověk smrtedlně hřeší, tolikrát pána boha živého zapří.“ A protož znamenajme, kolikrát v roce smrtedlně zhřešíme. Svatý Petr, ten pro troje zapření rúchu na hrdle nosil jest, ješto jí slzy z očí svých utieral. Neb kolikrát koli zpomenul na to laskavé rozmlúvanie milého Krista aneboli na to zapřenie, nemohl se vzdržeti, ihned plakati musil a od velikého, častého pláče tvář jeho již jest byla zčernalá a usvadlá, jako by jie byl opálil. Poněvadž pak svatý Petr pro troje zapřenie toliko plakal, kterak pak plakati nemá hřiešný člověk, jenž stvořitele svého na mnohokrát zapří, dopúščeje se hřiechuov smrtedlných. A by tomu buoh chtěl, že by – vezma příklad na svatém Petru – hřiechy své oplakati mohl. A ač by již toliko plakati nemohl jako svatý Petr, ale za tak časté zapřenie vypusť jedinú slzu z svého srdce a s svých očí, jistě tím ukrotíš hněv boží a obměkčíš jeho, že bude milostiv tvému zhřešení jako kterému svatému Petru, neb takové slze jsú milému bohu mnohem vděčnějí nežli jiné utrpenie. A to se dobře shledalo na tomto svatém Petru, na svatéj Maří Majdaléně a mnoho jiných, ješto takovými slzami dobyli sobě milosti u pána boha a odpuščenie svých hřiechuov. A ačkoli svatý Petr proti pánu Kristu velice se byl zapomenul, avšakž jeho na jiné