vyvedl. A tak druhý hod jeho zproštěnie divného také kostel pamatuje. Třetie jeho a najslavnějšie počest od Boha, když v koruně mučedlnické pojal jej v nebeskú radost z tohoto světa. Neb znáť Hospodin silné své rytieřstvo, ješto jest je daroval tú ctí, aby sě nepohnúc v tom tvrdém boji, v koruně do nebes přišli. A den toho jeho poctěnie najslavnějie světí kostel; neb tu jest zbyl všeho hubenstvie tohoto světa a znova sě narodil u věčnú radost. A na tom buď dosti, dotekše krátce povýšenie svatého Petra, a řeč k tomu obráci, abychom napomenutie jměli také k tomu táhnúti, abychom byli před Bohem povýšeni. Neb svatý Jeronym v listu k Demetriadě velmi klade za nepodobné, ktož v duchovných věcech netáhne k tomu, aby nad jiné povýšen byl, poněvadž v světských věcech každý by chtěl nad jiné býti. Ale takť jest tomu rozuměti: světštíť neřádně stojí o to, aby nad jiné mohli býti, neb i s závistí hledají svého povýšenie; což kto nemá, nechtěl by, by jiný to měl. Ale žádost duchovnieho povýšenie nemá tak býti. Má táhnúti, jakž kto muož, výšež výšež, ale nemá druhému záviděti, jde li výše nadeň v prospěch. Má rád býti tomu, ač nemá čeho sám, že jiní to mají; duchovní povýšenie jestiť bez škody druhého a bez jiného poníženie. Toť by byla světská myslce, by i v duchovných věcech nechtěl kto, by kto byl mimo něj zřiedlnějie, ale chtěl by, což on nemá, by i jiní nejměli toho, aneb by něčeho jiní neměli, ješto on má. Protož tak jest tu řečí svatého Jeronyma rozuměti, aby táhl každý, jelikož muož, k duchovniemu povýšenie i na jiné hledě, ješto táhnú, ale nezávidě jim, než příklad bera od nich, že takéž jsúc lidé, jsú stateční.
Chcem liž bráti sě právě k tomu svatému povýšení, znamenajmež svatého Petra, skrze co jest přišel k tomu svatému trojiemu povýšenie, a uzříme, že jedno jest, že jest vzvolil Krista a oblíbil; druhé, činil divy; třetie, utrpeniem skonal svój život.
Najprvé řku: Svatý Petr volil Krista a oblíbil řka: Ty jsi Kristus, syn Boha živého, ješto s přišel na tento svět. A bieše řekl také: Pane, kam bychme šli od tebe,
