tomu jiného chvála, ktož by v svém svědomí nenalezl, ješto by té chvály hodno bylo. Protož spravedliví upřiemí nebudú chváliti neupřiemných. Neb jim by samým ubylo veselé v jich svědomí a těmto by ta jich chvála nepomohla. A tak řkú: Ani vám ani nám nebylo by [dosti]text doplněný editorem, bychom daly vám oleje svého, pochlebujíc, chváléc, ješto nenie chvály hodno. Vám by nepomohlo a nám by uškodilo, bychom chválili neupřiemost. Ale k těm jděte, kupte sobě oleje toho, ještoť jej prodávají! Jako by řekly: Po tom stojíte, aby měly pochlebnú chválu. Jsúť, ještoť chválé pochlebně, aby braly za to, jako olej prodávajíc; u těch kupte sobě, k těm jděte a uzříte, žeť vám to nebude platno. A tak, když jidechu kupovat, ženich přišel. Neb ktož sě naděje své svatosti po jiných chvále a nemaje toho v svém svědomie, jakož by bylo hodno chvály, obmešká sě. Přijde súdce, ješto ne po lidské chvále, nejen po skutciech, ale podlé vnitřnieho svědomie a úmysla súditi bude. Die opět čtenie: Ty panny, ješto běchu hotovy, vjidechu s ženichem na svatbu, i běchu zavřiena vrata.
Ó, by mohlo srdce toho pochutnati, jak to bude dobrým, ješto jsú hotovy k té svatbě, utěšeno, když pójde ženich, jaká radost a útěcha vjíti s ním na tu věčnú svatbu a jaké hoře obmeškalým, když budú zavřiena vrata! Neb ten přijde, ješto zetře elementy, před nímž nebe i země třiesti sě bude, jakož die skrze proroka: Ještě jednú, a netolik zemí hnu, ale i nebem. K jehož súdu všeliký člověk přiveden bude. Jemuž andělé všech řádóv nebeských duchuov k zlých pomstě a k odplatě dobrým posluhují. Ó, jaká hróza v ten den bude před takým súdcí! Malá li tu bude hanba přede vším lidským zborem i andělským pro své sě záviny zapáliti? Jaký strach toho hněviva viděti, jehož mysl člověčí nemuož spatřiti v uklidnosti! Na ten den zře prorok v duchu pravieše: Ten den, den hněvu, den triezni a súženie, den všie psoty a hubenstvie, den temnosti a zamračenie, den mhly a vichru, den hrozné trúby a zvuku. Vizte, bratřie, poslednieho dne súdného,
