svého Jezu Krista svat učiněn; a každý křesťan nebludné viery, nenie li v smrtedlném hřieše, jest úd kostelní, a tak jest svat. Ale bývá svatost menší a větší, a však ktož jest svat, ač svatostí i najmenší, jest svat a k královstvu přísluší nebeskému. Neb Pán Kristus, hlava všeho kostela svého, vlévá živost a svatost i najmenšiemu údu kostelniemu.
Ale snad by chtěli porozuměti, co svata člověka ukazuje, aneb ať řku, toť najprv řku, že nic, jen sám Buoh. Ale chciť tři věci pověděti, ješto svatý Řehoř pokládá, mluvě o svaté Hátě, ješto také mohu řéci, že činie nás svaty: Jedno jest čistota srdce, druhé dosti k spasení dobrých činuov; třetie, když kto má Ducha svatého. Též miení svatý Bernart, ač i jinými řka slovy; neb on také troji věc pokládá, ješto nám přivodí svatost. Jedno die: skrovná potřeba, druhé: účinek spravedlivý, třetie: milost silná k Bohu. Jakť jest vše jeden úmysl v tom obojí povědění, uslyšíte.
Najprvé jest čistota srdce, ješto přísluší k svatosti. A nenie to malá věc, neb čistému srdci slíbeno jest vidění Boha, jehož jest nelze viděti a nemilovati. Protož die Kristus: To jest věčný život poznati Boha Otce a Syna jeho Jezu Krista, jehož jest na svět poslal, aby skrze něj svět k spasení přišel. Protož máme vší snažností ostřiehati čistoty srdce svého; neb pochodí nám život z něho. A uzříme li je nečísto, učisťme je pokániem opět, ať pokánná žalost u veselé a v pochotné obrátí sě náboženství, že srdce uzřě sě opět Boží milostí učištěno, dieku a chválu vzdá Pánu Bohu. A toť bude proměna ruky Boha najvyššieho z bázni v milost a [z]text doplněný editorem žalosti v radost. Kudyť pak též jest to čistota srdce i skrovná potřeba, jakž jste slyšeli, že jedno klade svatý Řehoř a druhé svatý Bernart? Řeklť sem, že svatost jest menší i větší; též i čistota. Větší jest panenská čistota nebo vdovie, a však jest také manželstvo čistota. Protož ve všech činech skrovná potřeba každému podlé stavu jeho, když jest stav dobrý, nezprzní čistoty srdce. Ale ktož nechce na skrovné potřebě
