práci pro Buoh podstúpiti aneb pro potřebu svých bližních. Zbožie pak jsú činové dobří, ktož náklad potřebný učiní některý ke cti Bohu neb ku potřebě svých bližních, oběti, almužny, a rozličněť jdú ti zbožné činové dobří; nesnadnoť jest všeho vypraviti. Než to chci řéci, že troji věc Písmo ukazuje, ješto ty oběti Bohu, kterýmž koli činem budú, almužnami, náklady neb strpením křivdy a ztráty pro milost Boží, činí vzácnějše. Jedno jest, čím kto má dobyté spravedlivějie. Neb ktož bezprávně lstí, mocí vydra, bude z toho činiti obět Bohu, jako by otci učinil, by synu jeho hrdlo sřeže, chtěl jej poctiti tú obětí. Protož čím spravedlivějie dobyto, tiem bude vzácnější Bohu obět z toho. Druhé, když bude to obětováno, ješto jest nesnadně dobyto, vzácnější bude. Tak král David, když nesnadno jemu vody dobyli, nechtěl ji píti a měv k ní žádost, ale prolil ji v obět Buohu. Třetie, bude obět vzácnější Bohu, když kto málo maje, však i z toho učiní obět, jako jest řekl Kristus o oné vdově, že jest viece učinila jen dva šartíky jakás davši, než všichni jiní, ješto byli mnoho dali, majíc mnoho; ale ta vdova vše, což jměla, byla dala.
Třetie navštievenie Ducha svatého činí nás svaty. [K]text doplněný editorem tomu praví svatý Bernart: Když trží silně v mysli Božie milost, jakž koli bez Ducha svatého nemohli bychom jmieti nikteréž z oněch dvú svátostí, však jest to jakás jako zvláštní svatost, ješto Písmo Duchu svatému připisuje, když Duch svatý rozněcuje v duši milost v chuti náboženstvie, aby člověk, jsa číst v srdci a pracovav v nesnadnosti dobrých činuov, okusil také sladkosti, ješto jest v duchovní pochotnosti, aby tak poznal, jehož jest jměl v práci pomocníkem, že také má jej utěšitelem. A tak v takém utěšení Duch svatý dává svědectvo duchu našemu, že jsme synové Boží. A když synové, tehdy i dědici. Také nám činí Duch svatý tu pochotnst, aby v nás vzplodil šlechetnosti: milost, trpedlnost, stálost, nerozpačnost, pokoru. A tak i o jiných. Neb Duch svatý tiem svým darem naučí
