[433]číslo strany rukopisupráci pro Buoh podstúpiti aneb pro potřebu svých bližních. Zbožie pak jsú činové dobří, ktož náklad potřebný učiní některý ke cti Bohu neb ku potřebě svých bližních, oběti, almužny, a rozličněť jdú ti zbožné činové dobří; nesnadnoť jest všeho vypraviti. Než to chci řéci, že troji věc Písmo ukazuje, ješto ty oběti Bohu, kterýmž koli činem budú, almužnami, náklady neb strpením křivdy a ztráty pro milost Boží, činí vzácnějše. Jedno jest, čím kto má dobyté spravedlivějie. Neb ktož bezprávně lstí, mocí vydra, bude z toho činiti obět Bohu, jako by otci učinil, by synu jeho hrdlo sřeže, chtěl jej poctiti tú obětí. Protož čím spravedlivějie dobyto, tiem bude vzácnější Bohu obět z toho. Druhé, když bude to obětováno, ješto jest nesnadně dobyto, vzácnější bude. Tak král David, když nesnadno jemu vody dobyli, nechtěl ji píti a měv k ní žádost, ale prolil ji v obět Buohu. Třetie, bude obět vzácnější Bohu, když kto málo maje, však i z toho učiní obět, jako jest řekl Kristus o oné vdově, že jest viece učinila jen dva šartíky jakás davši, než všichni jiní, ješto byli mnoho dali, majíc mnoho; ale ta vdova vše, což jměla, byla dala.
Třetie navštievenie Ducha svatého činí nás svaty. [K]text doplněný editorem tomu praví svatý Bernart: Když trží silně v mysli Božie milost, jakž koli bez Ducha svatého nemohli bychom jmieti nikteréž z oněch dvú svátostí, však jest to jakás jako zvláštní svatost, ješto Písmo Duchu svatému připisuje, když Duch svatý rozněcuje v duši milost v chuti náboženstvie, aby člověk, jsa číst v srdci a pracovav v nesnadnosti dobrých činuov, okusil také sladkosti, ješto jest v duchovní pochotnosti, aby tak poznal, jehož jest jměl v práci pomocníkem, že také má jej utěšitelem. A tak v takém utěšení Duch svatý dává svědectvo duchu našemu, že jsme synové Boží. A když synové, tehdy i dědici. Také nám činí Duch svatý tu pochotnst, aby v nás vzplodil šlechetnosti: milost, trpedlnost, stálost, nerozpačnost, pokoru. A tak i o jiných. Neb Duch svatý tiem svým darem naučí
