větší milost a plápolivější k Bohu, neb viece jměl do sebe některých zvláštních dobrých činuov, i dáť tiem menšie pokánie. A někdy neúfá tvé křehkosti, i nesmieť dáti pokánie velikého, aby nesplně vinnějí nebyl. Ale řiekajíť kněžie: Což k tomu učiníš dobrého, to buď vše za tvé hřiechy. Druhé sem řekl, že k dosti učiněnie sluší protivným zbýti protivného; co jest v hřiech táhlo, by protivné tomu z hřiechu vytáhlo. Tak sě čte, když ženy madianské svú krásnú přípravú přitáhly k sobě syny israhelské, že i hřešili s nimi proti Boží zápovědi, a Bóh jim pak nepomáhal v bojích, až pak nalezli Boží milost a svítězili nad nepřáteli, i ty ženy zbili Božím kázaním. A vzemše ty všecky žen těch okrasy v dar Bohu obětovali. Takť právě kající toho, což k hřiechu milovali, ostanú, Bohu to jako obětujíc, aby toho nejměli déle sobě, ješto jest jim v hřiechu libo bylo; toť jest i Maria Majdalena učinila, že vše byla chvalně poddala Buohu, v čemž kdy hanebně svú vuoli měla, až i vlasy svými, jimiž hrda bývala, nohy třela Syna Božieho, nelitujíc jich a nechrániec. A tak i my pokoru vezmúc proti hrdosti, štědrost proti lakomstvu, podobné utrpenie proti rozkoši těla učiňme dosti s pomocí Božie za své hřiechy! Třetie potřebné k odkladu své viny proti Bohu svým vinníkóm jich závinu odpúštěti proti sobě. Z toho nás Kristus napomínal řka: Odpustíte li vy lidem jich záviny proti sobě, také vám odpustí záviny vaše Nebeský Otec. Prodlil sem, nebudu o tom mluviti viece, a v Páteři mluvil sem pilnějí o tom.
Třetie sem řekl v prvniem rozdiele, že modlitba nás také hřiechóv očišťuje. Modlitbú máme všelikú žádost dobrú Božie milosti rozuměti, ješto jde z pokory proti Bohu. Bez modlitby té nicť by nebylo skrúšenie, nic muka za hřiech, nic vyznánie hřiecha. A zdali jest Jidáš nebyl sě rozžalostil, že jest zle učinil? Zdali jest nevyznal své viny řka: Shřešil sem, proradiv
