myšle[418]číslo strany rukopisunie blúdilo bez paměti, ale všecka mysli hnutií i údi tělesní, vše by bylo podlé vuole, podlé rozumu; všecko by vuole rozumně, jakž by chtěla, zpořiedila, vztáhla, odvrhla, vším tak brzo hnula, jakž by ráčila. Ó, jak jest toho byla vysoká moc, jak[mk]jak] tak mocná výsost! Ó, duostojenstvie velikého! Toť jest panovati nad zvěří zemskú, nebeské ptáky i ryby morské v své moci jmieti: v rozličných věcech, v zkúšenie sěho i onoho libého neb nelibého, v zpatřování vysokých věcí aby nic myslí nemohlo hnúti, nic jie nepřemohlo, ale aby, jakž chtiec a dokudž chtiec, to držala, což by chtěla, v tom sě kochala, dokud chtiec čeho, řádně užívala, a jakž chtiec brzo, beze všie túhy po tom ostala, čehož by chtěla v kterú chvíli; a když by chtěla, opustiec tak tyto nižšie věci, vzhuoru sě vzdvihla k nebeským věcem. V jakém jsme pak hubenstvu, to vidíme: jak ne tak jest mnohé, jakž bychom chtěli, ano sě nám[ml]nám] wam vše protiví, vše nesnadno, což jest dobré, a to pro hřiech našeho otce. Co pak příde na nás teprv hubenstva pro naše hřiechy, ač sě jich v Boží milosti neočistíme! Protož prvéť jest potřebné k očištěnie hřiechóm jich těžkost a velikost rozvážkati.
Druhé jest potřebné k očištěnie hřiechóm dosti učiněním za hřiech odložiti závinu. A zdali dlužník zbude dluhu, ač by sě již nedlužil viece, neučiní li dosti za dluh? I jest troje věc, aby bylo za hřiech dosti učiniti: jedno jest žalost v srdci za hřiech, druhé usty vyznánie na zpovědi hřiechu, třetie ten účinek, ješto kněz skáže na pokání. Když bude srdečná pravá žalost za hřiech, tehdy jest úmysl zpoviedati sě a pokánie přijieti od kněze, ješto jest na to ustaven. A to ihned v Božie milosti obživí hřiešného a zbaví věčného pekla. A mohla by tak veliká žalost býti za hřiech, aneb tak veliké v Boží milosti zapálenie, že by i té muky neb pokuty mnoho sešlo, ješto by jměl trpěti hřiešný. Zpověd jest také veliká věc. Protož dí o ní svatý
