jest jen lakota hřešila, sama lakota drž puost, a dostiť jest. Pakli jsú hřešili i jiní údové, proč by sě i oni nepostili? Protož oči držta puost od všetečného hlédanie i od kochánie v libých sobě věcech, aby také v pokání byle skroceně, ješto divně a rozpuštěně blúdile v hřiechu. Posť sě ucho od marných řečí poslúchanie, od novinek i ode všech věcí, jehož k spasení slušeti nenie třeba. Posť sě jazyk od utrhání, od reptání, od řeči rozpuštěné i kteréž koli nepotřebné. A někdy pro počestnú přísnost i od toho umlknu, ješto by něco sě zdálo, že jest dobré. Ruka sě posť od zlých činóv i také od činuov nepotřebných. A nadto nade vše puosť sě duše od hřiechuov a od své vlastní vuole. Neb bez toho postu Bóhť zamietá jiné pósty, jakožť Písmo svědčí: Protoť Buoh póstuov našich nepřijímá, že bývá v nich vuole naše nalezena. Ta, totiž vuole naše, ješto jest hřiechem v porušeném našem přirození nakažena zpouřičkú jakús a hrdostí žádostí telesných a světských věcí. Svatý otec Lev papež die k témuž v kázaní o póstu: Po ižádném sdržení nenie viece státi, než po tom, abychom vždy byli od nepravé své vuole střiezlivi a vždy sě od nepravých činuov postili. Od tohoť póstu ani mdlí také jsú vyňati; neb muožť býti i ve mdlém tělu celost mysli nalezena a také muožť nepravost v ní býti, od niež i mdlý na těle má sě postiti.
Čtvrté sem řekl pověděti, jsú li kto viňati od póstu a které pósty najlép jest držeti. Z této řeči svatého Otce Lva papeže, ješto jste ji jednak slyšeli, muožte rozuměti, že mdlí na těle mohú býti vyňati od póstu tohoto tělesného. Neb mluvě on o tom póstu, ješto od své nepravé vuole a od nepravých činuov vždy sě máme postiti a že jest to puost najlepší, die, že od toho póstu nejsú ani mdlí vyňati. Tiem ukazuje, že mdlí, mladí, nedorostlí ještě, staří, nemocní a ti, ješto nemohú pokrmu pojednú dosti jmieti svému přirozenie, ženy ležiec po dětech, tiť nejsú
