nemohl sem trpěti té křivdy, ješto sě děje tomuto hodu. Jako by v něm Kristus vstal k takovým věcem, ješto jsú pravému přiekazny utěšení duchovniemu, an vstal k svatému utěšení, abychom přěšli tyto nižšie věci a přěstěžili sě k pevnějšiemu, duchovniemu utěšení, kdež bychom najlepší nalezli a plné své dobré v plné blažnosti, v níž ijednoho nenie nedostatka. Neb by nebyla plná blažnost, kdyby čeho sě nedostávalo, jehož by žádati bylo. Protož v utěšení hodu tohoto, ješto jej tyto dni všecky pamatujem, jako jest Kristus již přěšel svět tento a přestěžil sě v svú věčnú chválu, kdež sě nám chce viděti dáti, obraťme řěč, jak bychom hod velikonoční hod přieštie učinili spravedlivě, k němuž nás ponúká písmo, jímž jsem řeč počal, řka: Učiň hod velikonoční anebo přieštie Pánu Bohu, jenž tě jest tohoto měsiece z Ejipta vyvedl!
Pětkrát, ale na čtyřech miestech činil jest tento hod přieštie lid židovský zvláště znamenitě a slovutně: Najprv v Ejiptě, když jsú sě hnuli z Ejipta; druhé po roce již pod horú Sinaj, když jsú v púšt vešli; třetie Jordan přešedše, počevše ovoce té slíbené země požívati; čtvrté již držiec zemi slíbenú. A tu, ač jest mnohokrát ten hod slaven, však znamenitě o dvém sě vzměňuje Písmo: jednú za krále Joziáše; o tom stojí psáno, že od toho času, jakž súdce vládli židovskú zemí, neučiněn jest ten hod tak slavně. A druhé, ješto jest opět potom, když Ezdráš vládl, byl ten hod učiněn slavně, o němž die Písmo: Tak slavný hod přieštie nebyl jest ode dní Šalomúnových. Což chcem z tohoto vzieti k našemu naučenie, že jest tak znamenitě pětkrát slaven hod tento, jediné abychom my také patero přieštie Bohu ke cti v slavném duchovniem veselí učinili? Protož o každém zvláště znamenajte!
První přieštie slavil lid židovský kázaniem Božiem, když jměl vyjieti z Ejipta. A coť sě zdá, by z Ejipta nebyl vyšel, kdyby byl přišel do svaté země? Protož ktož chce přijíti
