chtieti, tu tělo bude bez meškánie. Toho tudy zaslúžíme, když zde tělo duchu poddáme, vóli rozumu, tak že, což rozum ukáže, že jest dobré, to tělo skoná poslušně a rychle bez meškánie. K tomu praví svatý Bernart: Člověk maje vóli dobrú, když již ukáže jemu rozum, že dobré jest a hodné nětco takového učiniti, jak má tělo přivésti sobě v poslušenství, aby hotově ihned rychle bylo duchu poslušno nemeškaje, aby tělesná rozpač duchu nepohasila! A tiem hotovým poslušenstvím těla duchu zaslúží člověk po vstání z mrtvých daru toho, že tak rychlo bude tělo jeho a tak kypro, že jakož mysl zde muož v okamžení býti, kdež chce, tak bude tělo po vstání z mrtvých, že bude ihned rychlé, kdež koli bude chtieti, by i najdál bylo. A také k tomu jest potřěba, aby zde tělo chutně bylo poslušno duchu v tom, co jest dobré, ješto sluší k věčné odplatě, že, což zde nezaslúžíme, tam toho nebudem jmieti. Jakž koli nad všeliké zaslúženie větší jest věčná odplata, však jest podlé té miery, v kterúž zde měřiti budem. A tam jest čas, v němž nic nemuož ijeden viece zaslúžiti. Protož zde má tělo hotovo býti k zaslúženie podlé dobré člověčí vuole a druhé pro krátkost času a nejistost. Neb vidíme to, žeť sě tak děje, jakož die Daniel: Když dějí: Pokojť jest a bezpečstvo, tehdy vnáhle přijde zahynutie. Protož die Kristus: Bděte, točíž činiec dobré činy; neb neviete, v kterúť hodinu Pán váš přijde. Třetie znamenajíc tak velikú odplatu a věčnú čest a chválu, jiež móžem v krátkém času zaslúžiti, když by po nás šli naši dobří skutci, má tělo každého hotově poslušno býti duchu vóle v Boží službě, aby což rozum ukáže, že jest dobré, a vuole chce, tělo duchu nepohašovalo, neodtahovalo, ale skutkem chutně dokonalo. Neb také z toho, což sě dlí, nic nebývá.
Čtvrté obdarovánie těla po zmrtvýchvstání jest, když tak nehrubá těla budem jmieti, že budú moci i skrze stěnu v svého přirozenie ušlechtilosti, jakož jest Kristus po vstání z mrtvých všel, ano zavřeny