skrúšenie za mé hřiechy, a abych jměl slitovánie nad svým bližniem a nenáviděl těch, ješto zle činie! Žádám také, aby podal na třti húby mým ustóm a octovú kyselost k nim přičinil, totiž daj Písma svatého mému smyslu okusiti a viděti, že tento svět prokvetl jest jako húba a kyselejší jest nežli ocet! Takž i prosím, aby tento kalich babylonský, jenž vešken svět zapojuje, křivú chválú mne nesvedl a obludnú sladkostí nezapojil, jako oni, ješto tmu světlostí a světlost tmú, hořkost sladkostí a sladkost hořkostí mnějí. Do vína s myrrú a s žlučí smiešeného nemám domněnie dobrého, proto že s jeho nerodil píti, snad proto, že s přielišnú zlost a závist tvých nepřátel znamenává. K tvému živému kříži sluhu tvého podobna učiň, Hospodine! Učiň, abych umřel hřiechu podlé tělesné žádosti a živ byl spravedlnosti podlé duchovné! A abych ukřižovaného celý obraz v sobě nosě, mohl sě v tom svelíčěti! I to, ješto nesytá zlost tvých nepřátel po smrti tobě učinila, napiš ve mně! Raň mé srdce živé a silné tvé slovo hlúbe vjeda, než které ostré kopie, a dosahuje až i vnitřek mé duše! Vyvediž z mého boku potoky život dávajíce krve a vody, to jest milovánie tvé, Hospodine, a mých bližních! Najposlé pak v čistú rúchu mě obiň, totiž v čisté svědomie mého srdce, v němž bych odpočinul, přiblíže sě k tobě do miesta stanu divného, a skrej mě, ažť i mine tvój hněv!
Třetí pak den již po úsilí, u první hodinu věčné soboty mezi svými syny mě nedójstojného rač vzkřiesiti, abych v svém těle jsa, viděl tvú světlost a naplněn byl radostí tvého obličeje! Ó, Spasiteli muoj a Bože mój, přiď, prosím tvé milosti v ten čas, abych to, což nynie dosahám věrú, opatřil očima svýma, jemuž sě nynie naději a k němuž z daleka vždychám, abych toho dosáhl, jehož svú vší silú žádám, rukama své duše bych to objal a vešken v hlubokosti tvého milovánie utonul! Ó, Spasiteli mój a Bože muoj! Ale nynie zatiem chval, má duše, Hospodina, Spasitele svého, chval jeho svaté jmeno; nebť jest svato a
