slova nevinně? Neslyšíš, co jest pro tě nevinně protivných slóv trpěl tvuoj Hospodin? A kdyžť jsú hospodáře Belzebubem nazývali, velím viece čelednie jeho. I to i mnoho jiné hanby, a že jsú tě několikrát chtěli kamenovati, dobrý Jezu Kriste, všecko jsi míle pro nás trpěl, a učinil jsi sě před nimi jako člověk, ješto neslyší a ješto nemá v svých ustech odmluvenie. Najposledy pak tvú nevinnú krev od tvého mlazšieho, věčného zatracenie syna, za třidceti peněz kúpili, aby svú duši smrtedlně zatratili bez všie potřeby. A zrada nevěrného tvého zrádce před tebú nebyla utajna, a však jsi na svéj poslední večeři klekl před ním na svá kolena a jeho prokleté nohy ráčil jsi svýma svatýma rukama i mýti i zetřieti. Ó, hlíno, ještě vzdvih hrdlo nahoru chodíš; co pýcháš, ó, popele, ještě točí tebú tvá nepokora? Hleď na zrcadlo všie pokory i všie tichosti, hlédaj na Hospodina Jezu Krista, všeho stvořenie stvořitele, hrozného súdci živých i mrtvých, jakť před nohama hřiešného člověka, prorádce svého, ráčil jest na svá kolena pokleknúti! Znamenaj, jakť jest srdce pokorného, a styď sě svú pýchú, styď sě svú nepokorú! To jest tvá veliká byla tichost, Hospodine, že s toho nevěrného nechtěl před apoštolským pronésti zborem ani uhaněti, ale lehce jej napomenuv, kázal jsi jemu pospiešiti tiem, což bieše zamyslil! A však proto jeho zlý úmysl sě nerozpačil, ale vyšed ven pečováše, aby mohl svú zlost doplniti. I jak jsi spadl s nebe, lucifeře, ješto s ráno vzchodil v rozkoši rajské? Slovutně jsi vídán, měšťan nebeských tovařiš a slova Božieho kvašenín, jak jsi pak počten mezi syny temnosti? Přijímav ten sladký pokrm, proč jsi požíval lajen? Tehdy tvá čeled, Jezu Kriste, osviecena jest jakžto andělské tovařistvo; tehdy teprv slova Božieho přeštědře tekúcieho šťastný ten zbor z tvých ust, Hospodine, napojen jest. Neb ten smrdutý súdec již byl ven vyvržen, ješto jest nebyl duostojen toho předrahého pitie v sě přijieti.
A dal s jim přikázanie o milosti a o pokoře a připraviv
