brány Jeruzaléma nebeského. Protož svatý Pavel vida ny, ež jsme byli očištěni ve křtu svatém, v moci té drahé krve beránka Božieho, ješto jest pro nás proliti ráčil, napomíná nás v dnešní epištole, abychom toho očištěnie chovali a té svátosti, ješto jsme ji vzali v krvi jeho. I die nám on: Toť jest vuole Božie, abyšte svati byli; aby sě sdržěli od smilstva, ješto mrtví tvárnost dobrého přirozenie; aby vás každý uměl v svatosti v manželstvě býti a ve cti, ne v bezpřiemné žádosti, jako ten lid, ješto nezná Boha. Neb nepozval jest vás Bóh v nečistotu, ale v svatost. Ale že pohřiechu mnozí nejsú pílni ostřiehati svého očištění a své svatosti, tak že zlý duch, duch hrdosti, duch závisti, duch hněvu, duch túžebné a smutné lenosti, duch obžerstvie a duch smilstva tak osedl jich srdce a trápí je, že, ač v svém omámení nečijí toho, však jsú v trýzni: kostel svatý tuto ženy přivodí nám v dnešniem čtení ku paměti a k příkladu, ješto uzřěvši súžení své dcery od zlého ducha volala k Synu Božiemu, snažnú prosbu řkúc: Smiluj sě nade mnú; dci má velikú trýzní trpí od zlého ducha. I jest nám příklad vzieti od této ženy, ješto jest tak snažně volala bez rozpači a v pokoře k Synu Božiemu, uslyšána, i pochválil Syn Boží viery jejie pro ústavnost jejie prosby. Neb když Syn Boží ničehož jí neodpověděl, ani chtěl vzezřieti na ni a ještě, jakož svatý Augustin die, sjednávaje řeč dvú evanjelistú, že jeden die, by v domu byla přišla k Synu Božiemu ta žena, a druhý die, jako by jdúc po něm volala nepřestanúc, pro něž řekli apoštolé: Odbuď jie, voláť po nás; protož, pravím, die svatý Augustin: Netolik s ní mluviti nechtěl, netolik hlédati nechtěl na ni, ale když v duom přišla, vstav a vyšel z domu. Neb židé jměli jsú jako za kleté Kananejské, z nichž jest byla žena tato; i nechtěl sebú příčiny dáti, by bylo lehce s kletými obcovati, a když apoštolé řekli: Odbuď ji, voláť po nás, řekl, ana slyší: Nenie dobré vezmúc chléb dětem i dáti psóm. Ještě