jměla, veliká jest sě s ní milost stala. Svú moc dal Kristus vuoli jejie, aby jejie vuole to učinila, jehož jest od něho prosila, a tak svú vuolí ďábla od své dcery odpudila. Vizte, vizte Božieho zpuosobu předivného! Tiem dlí někdy, ješto jest i myslil učiniti, a bude jako v tom odpoviedati, jako jest zřejmo na této ženě. By ji byl uslyšal ihned, by sě byl nechybil od nie, nevzala by chvály z veliké viery a z ustavičstva. Ale chtěl tak vzbuditi a ukázati vieru jejie a pokoru a stálost, aby ženám i mužóm byla ku příkladu; protož i řekl znamenitě: Ó, ženo, veliká jest viera tvá; buďť, jakž chceš! É, vidúc mnoho žen ustavičných a veliké viery a slyšiece, ne všech žen v lehkost odsuzujte! Znáť Hospodin, žen i muží kteréť jsú jeho; ačť zavěne vietr plevu, ostaneť zrno. Ale brž mužie i ženy vezměte příklad nerozpačné modlitby na této ženě a veliké viery!
Dieť svatý Krizostom: Slyšte chválu ženy této, ješto sě modlíte rozpačně! Když diem někomu: Pros Boha, ať sě smiluje nad tebú!, die: A já prosil jednú neb dvakrát, desetkrát neb stokrát, a neuslyší mne. É, neopúštěj, neodcházej, až i vezmeš! Konec prosby teprvť má býti, když to vezmeš, za něž prosíš. Tehdy přestaň, když dáno bude! A ještě i tehdy nepřestávaj, ale stój, dieku vzdávaje, žeť dáno, a pros, ať by to, coť dáno, nepohynulo! Mnozí vejdúc do kostela, v tisíc veršóv ztáhnú modlitbu, jako by bylo třeba Bohu ukázati dlúhú řečí jako tomu, ješto nevie, co žádají, ješto vie prvé, co jest komu třěba, nežli jeho prosie. A často, co prosie, sami nebudú věděti usty hýbíc, a mysl bez užitka nevědúc, co usta mluvie. I chtie, aby Bóh slyšal jich prosby, a zač prosie, nevědúc sami. Ač na kolenú klečie v kostele, a vně mysl všecka blúdí kudys. Usta mluví modlitbu, a mysl, lichvú co má přibyti aneb úroky počítá sbožie svého neb zří na krásnú domóv postavu neb svých přátel přemietá řěči neb svých slúh netbalivost, neb mravy něčí oblibuje neb krásu
