licoměrně svatí sě mají za nestatečné, nevážiece za nic toho, což činí dobrého, vidúc Boží duostojnost nadto a svá obmeškánie majíc na mysli a vážiec je těžko. I toť pokorny činí svaté lidi, že ač již vidie, že jest dobré něco, ješto činie, ale rozumějí tomu, že to vše činí v nich dar Božie milosti, vzbudiv je k tomu i s nimi jda i přivodě k dokonání, a oni sami sebú nic by nemohli. A tak v kněhách Mojžiešových stojí psáno: Neřiekaj v svém srdci: síla má a mohutnost mé ruky dobyla jest mi tohoto všeho, ale vzpomeň na Pána Boha svého, žeť jest on tobě dal tu mohutnost! A tak die David: Nebudu úfati v své lučiště, ani mój meč spasí mě, ale tvá pravice a tvé rameno a tvé tváři osviecenie. Die k tomu svatý otec Lev papež: To jest svrchovaných lidí pravá spravedlnost, že nesmějí mnieti, by již byli v dokonání svrchovánie, aby od té chodby úmysla, ješto jsú jí nedokonali ještě, přestanúc tu, nevpadli v nebezpečnost pohynutie, kdež by žádost prospěchu potratili. Neb ijeden tak svrchovaný, ijeden tak svatý [nenie]text doplněný editorem[95]doplněno podle smyslu, by svrchovanější a světějí nemohl býti. Aj, coť činí pokorny svaté lidi! A že také die Kristus: Když vše učiníte, což sem vám řekl, nejmějte sebe za veliké; neb jen jste to učinili, ješto jste jměli učiniti: V čemž pak my nestateční chcem jmieti nad ně, nic proti jim nejsúc? A ještě nemáme jich pokory, mníme do sebe, jehož nenie a jehož velicí do sebe, a majíc to, nesměli mnieti.
Třetie šlechetnost měl svatý Pavel srdečnú ke všem dobrotu a milost, ješto sě po Kristu obrátili, a tu jest řečí i skutkem jim ukazoval. A čím sě jest neřekl, chtě jim tu milost ukázati, aby vidúc, že věrně je miení, šli po jeho naučení k spasení svému! Aj, slova jeho jakť jest přeplné milosti! Ač praví: máte pěstúnóv mnoho, však ne mnoho otcóv, jako by řekl: Pěstún chová dietěte, že béře za to, ale otec z pravé milosti. Jsúť, ještoť vás pěstují, ješto s pláčem řkú, nepřietelé kříže Kristova, ješto své břicho za Bóh jmají a chtie vás žíti. Ale já jako věrný otec nic vašeho
