vašeho nehlédám; jen z pravé milosti chtěl bych vás přivésti k dobrému vašemu. A netolik otcem, ale také sě jest nazýval i mateří a tož tú mateří, ješto v bolesti k děťátku chodí. Neb když bieše na vieru obrátil lidi jedny, pak falešní apoštolé, ješto po tom stáli, aby pásli svá břicha, zavedli je v nějaké bludy. Psal k nim listy, chtě je opět navésti a řka řečí milostivú: Synáčkové, ješto opět vás rodím v bolesti, až by sě v Kristu rozmohli. A ještě nadto nazývalť sě jest i chovačkú, ješto děti přidojije. A těmi řečmi a takýmiž i skutky svými vždy srdcem milost ukazoval, chtě rád k spasenie přivésti každého, uče, listy šéle, modle sě za všecky, k Božie milosti rozněcuje, želeje těch, ješto hřeší. Jakož sám die: I kto jest nemocen, bych já také nenemáhal? Kto sě potkne, by mne to nesvědělo? A byl pílen, aby všem dal sebú dobrý příklad; nechtěl ižádného pohoršiti. Dělal rukama svýma, potřeby sobě dobývaje, nechtě, aby řekli: Proto káže, aby tiem živ byl; jakž koli mohl u pravdě tělesnú potřebu bráti, duchovní čině, však pro jich pohoršenie chtěl sě po svú rukú obierati. V té také své šlechetnosti se všemi byl tak přívětivě, že všem vše byl, aby k spasenie převedl všecky. Aj, ktož by tak šlechetného nemiloval a nechválil! Ale jest li, že sě nám líbí muž tak šlechetný, buďmež jeho následovníci s pomocí Božie, dobrotu a šlechetnost jeden druhému ukazujíc v tělesných potřebách i v duchovných! Neb velikáť jest věc almužna a takéť jest duchovnie almužna, o níž die svatý Pavel: Bratříce, upadne li kto v hřiech v který, vy, ješto jste duchovní, naveďte takého milostivě! Pakli kto vzdrží koho svým naučením, svú radú, svým dobrým příkladem, aby nezašel v hřiech, aneb dá posilu Božím slovem k duchovenství a k svatosti, všeť jest to almužna vzácná před Bohem. O níž die také svatý Řehoř: Většieť jest duši, ješto viec jí jest živu býti, slovem Božím nakrmiti, nežli břicho, ješto má umřieti, tělesným pokrmem nasytiti. A tak následujmež, v čem kto