a čisté milosti, aby v jeho cti, v jeho chvále čest a chválu měla a věčnú radost. A tu jí ukázal své poklady, jimž nic nenie vrovnati hodno, jimiž jest věčně vzbohacena. V tom trém, jakož dnes čtu i zpievaji o ní, svelíčie sě, že usnúbena Synu Božiemu, i dary od něho vzala, i vešla již v manželstvo k němu. Die o prvnim, když chtěl ji k manželstvu syn vladaře, syna ciesařova: Jinýť sě jest milovník utekl ke mně, ješto jest tebe urozenější, v tvárnosti kražší, jehož milost rozkošnější a jest ve všem nad tě bohatější. Tomuť sem již usnúbena, jemuž slúžie i andělé. O druhém die: Již mi jest dal svój prsten v dar, mú pravici i mé hrdlo kamením drahým otýčal, v plášť mě oděl zlatem tkaný a mnoho záponami okrásil mě. V mú tvář vložil své znamenie, abych nebrala jiného milovníka, a krev jeho mé líce jest ozdobila. O třetiem také jest řekla: Dánať jsem již objetí čistému jeho, jeho tělo již jest dáno tělu mému. Ukázal mi své poklady, k nimž nenie vrovnánie ijednoho, ješto jest mi je slíbil dáti, ač sě u vieře zachovám jemu. A na tom buď dosti krátce dotknuvše manželstva této svaté dievky, ješto jest v své mladosti ve třináctech letech tak věrna byla choti svému Jezu Kristu, že ani těžkým mukám ani smrti dala sě s ním rozlúčiti. A řeč již chci obrátiti, jak i my k té nebeské svatbě přijíti máme.
Abyšte prvniemu srozuměli, totiž snúbení, vídáte, když bude kde výborná panna ušlechtilá, anoť i sen i onen hlédá, zdali by obrátil mysl jejie k sobě, onen jí tiemto potahuje a onen tiemto. A mnohý, kdyby přitáhl již k sobě úmysl jejie, jen že by ji obmeškal a nic by jí dobrého neučinil. Takéž Hospodin stvořil duši přirozenie výborného a dal jí dobrovolnost, k dobrému čili k zlému, k statečnému li či k nestatečnému chtěla by sě svým úmyslem obrátiti. A dal jí rozum a dómysl, aby tiem mohla zpravenie v své vóli jmieti, aby v lecveč neopatrně nevklonula, ač bude chtieti rozumu užívati. A když stojí duše v té svobodnosti,
