[14v]číslo strany rukopisuten užitek dáti, kterýž jest zachodilo, jakož jest dřieve pověděno. Kdež člověk své kradené neb lúpené zbožie nadejde, mají jemu je bez škody navrátiti, pakli člověk popadne své kradené nebo lúpené zbožie u koho, nad tiem má popraveno býti, jakož potom dobře povieme, aneb má svój dóklad.

Jestliže který člověk umře a ostaví svým dědicóm křivé zbožie a oni prodadie za pravé zbožie a onen příde, jehož jest zbožie, kdy on svého zbožie bude potřebovati, tehda jeho tu dobývati má, kdež jest nalezeno, z toho rychtářstvie poslem. A tu, kdež své zbožie nalezne, tu jemu rychtář má práva pomoci, jakož jest napřed pověděno. A od kohož jest on zbožie kúpil, k tomu má z toho mluviti, ač jest živ. Pakli jest živ a ostavil zbožie z toho jemu, mají jeho škodu skládati, anomu mají jeho zbožie navrátiti bez škody, potom povieme my viece o krádeži a o lúpeži, co mají dědicové učiniti.

My to mámy řéci, kto zprávně poručníci mají býti, a kto nic. Nejeden nemóž poručníkem býti, než ktož sobě má pětmezcietma let, Qui si petitcizojazyčný text to se takto praví, prosí li kto některých věcí koho, ješto by byly v jeho moci lstí nebo zameškáním. Obraniteli dietěte a páni poručníci, ti slovú někde poručníci, někde jisci poslové, někde zprávce, někde z práv vladaři, někde schovatedlníci. Ti mají všichni věrní lidé býti, v písmě jsú ti obláščeni na svém právě, ale ti svěckém právě mají jedno jako druhé. Nemóž ijeden poručníkem býti, než ktož jest pětmezcétma let v stáří, a jestli který nemúdr a nemá dobrého smysla, kterak jest koli stár, ten nemóž ijeden z těchto býti ani zpráva ani vladařem neb kterak jej koli nazývají a mají jim dáti jiného zprávci a to poprávce ač jest na zemi, pakli jest u městě, tehdy jim mají dáti zprávci toho města nebo rychtáře, a ten má jich zprávce býti a mají jim jednoho dáti, ješto jest jich rovnie a ješto jest jich otce příbuzný a v též zemi jest, v niežto oni jsú. Nenaleznú li jim mezi příbuznými otcovými, ale dajte jednoho z mateřiných příbuzných. Pakli toho nenaleznú, ale