[36v]číslo strany rukopisujednánie, ješto jie jest dal k jejiemu životu, na svém dědictví a na tom ustavení, kteréž na tom jest, a což jest ona k němu přinesla, to s sebú vezme preč, nábytek ten vezme s sebú. Pakli jest ten nábytek ztracen, že to mohú okázati, jakož právo jest, ona musí bez něho býti. Manstvie móž paní jmieti po svého muže smrti, ač nenie k tomu dědicóv. Kterak se to móže státi, to naleznem potom u manských knihách.

Umře li které ženě její muž a ona ostane v toho muže zbožie dlúho nebo krátko, nedielná jest svými dětmi. A když se potom děliti chtie, paní béře své věno napřed a má li nábytek, o němž muž na smrtedlné posteli nic nerozkázal, to mají rovně děliti mezi ženú a dětmi. Pakli jest co muž o tomž rozkázal za zdravého rozumu života, to má mocno býti. Má li člověk dietě, doniž jest živ a má jedno nebo viece, neb osadí svým nábytkem, a on umře, potom ty děti nesmí na tom nábytě nic, což jim jest ostavil, leč jim jest toho za svého života co odkázal.

Umře li který člověk, ostaví syny a dcery za sebú a ostaví dědinu za sebú, o níž nic nevzkázal, leč ty děti buďte vdány leč nic, oni mají tu dědinu spolu. Ale takto což jest kterým dětem napřed vydáno, to mají zase přivrci k jinému zboží, kteréž jest, leč buď jiné zbožie, to mají rovně děliti. Tu děti mají volenie, neb to držie a s právem mají, což se jim jest dostalo, anebo položie na diely. A jestli tu seděnie, na němž otec seďal a bydlil a ostaví li jednoho syna anebo více synóv za sebú, ješto nejsú vdáni ani vysazeni, ti synové obdržie to zbožie seděnie před sestrami, a není li tu jiného zbožie, nežli seděnie, tehdy to stojí při bratrské milosti, ač sestrám co dadie. A ostaví li manstvie na úrociech za sebú, to má též právo, a ostaví li do života jednané za sebú, s tiem učiň jako tyto kniehy napřed pravie.