[214v]číslo strany rukopisuPověz nám.“ A když sem jim pravil, kterak se země zavře zimú a voda se stydne i řeky veliké tak velmi, že po nich chodie i s vuozy jezdie, velmi se tomu smáli, a kteříž z země své nikdiež nebývali, věřiti nechtěli. O dešti mi pravili, že u nich nikdy nebývá nebo neprší. I tázal sem se jich, kdež pak vodu berú po krajinách aneb čím se země svlažuje, aby vzróst úroda dávati mohla, i zpravovali mě tak, že když najvětšie horko, že tehdyž najviec vody mají, nebo když jest horko veliké, tehdy Nylus řeka rajská rozvodní se a vystúpí z břehóv svých a najméně[y]najméně] naymene vystupuje nad břehy své loktóv 16te a také viece 20ti loktóv nevystupuje výše, totižto nad břehy své. „I rozlé se po všech údolích i po rovninách i naplní všecky cisterny i studnice náše a svlaží zemi, a tak dá vody dosti mnohým krajinám a zvláště v těch krajinách, které jsú blízko moře, neb moře zepře Nylus řeku, že jé všie téci nedá, a tak se zpátkem zdúti musí a rozvodní se.“

V Ejiptě domu dřeveného žádného sem neviděl a netoliko domu jednoho dřeveného, ale ani kterého krovu na domu z dřeva, a tak krátce nic od dřeva, než domové jsú všecko kamenní, a to z čistého kamenie jsú všecko klenutí od země až do vrchu. Obyčejem jich jsú dosti pěkní, nízcí jsú, neb jich mnoho v zemi jest, a některých jest tak mnoho v zemi jako nad zemí, neb jsú tak dělaní pro veliké horko, kteréž u nich jest, a také do těch domóv vrchem najvětšie světlo jest. Protož proti domóm[z]domóm] domow těchto zemí našeho jazyka jsou velmi nekřtaltovní, zvláště na pohledění, ale proto