{Maris}marginální přípisek mladší rukou Potom sme přijeli jedenáctého dne do města, kterému řiekají Marys. To město leží pod horú a skrze ně teče potok čistý. V tom městě již bylo víno, než nesměli smy se na ně ptáti pro[b]pro] pra Arapy, totižto pro múřeníny, neb ho sami nepijí a jiným za zlé mají, kto by je pili, a zvláště hostem, neb se host musí ve všem opatrně mieti a svobodně sobě nečiniti, zvláště jako domácí anebo jako ti, kterýž jazyk jich umějí. Také v tom městě jest počátek mýt země Huzhasanovy. V tom městě nenie určeného mýta žádného, než co komu rozkáží aneb na něm vydřieti mohú, to dáti musí, a jestliže by neměl co dáti, protoť se neslitují, než vezmúce jej na hrad, tam dělati musí, což jemu káží, dokudž oni chtie.
{Antiochia}marginální přípisek mladší rukou A odtud jsme přijeli druhého dne do Antyochie, kteréžto město jest na hranici, kteréžto město dělí zemi múřenínskú s zemí turkmanskú[c]turkmanskú] Trkmanſku a leží na čisté, veliké hoře a hrad dále v rovni na bahně a jest podobný k Tovačovu. Tu jest již vína dosti, než také sme se na ně nesměli ptáti pro tu příčinu, že sme lidé neznámí a jazyka jich neumějíce. Již se tu múřenínové počínají, než ještě viece lidí bielých, a zdá mi se, že jest. V tom městě byli sme dva dni, chleba, vody i rozličného [189r]číslo strany rukopisuvovotce bylo co dosti kúpiti.
Stala se nám tu příhoda: když jsme již z města jeli, poklúzl se velblúd s vršku i rozčesl se, že hned dále odtud nemohl. Forman se velmi zastaral, kteréhož byl jest velblúd, a lituje jeho, plakal jest, neb byl velblúd dobrý a byl zaň dal 20ti zlatých. Já také bez starosti nebyl sem, neb sem byl sobě u toho formana najal toho velblúda, neb sem na něm všecky své věci měl i sám sem se druhdy na něm nesl. Potom náši sřezali velblúdovi hrdlo a rozsekali ho na kusy a dělili mezi sebú tak, že ho tu kus nezuostal, neb nás tehdáž jelo spolu viec než na puol druhého sta kupcóv s velblúdy mnohými, neb tam mají velblúdy miesto vozuov a všecky věci na nich nese, ktož co má.
{Galata}marginální přípisek mladší rukou Pak odtud třetieho dne přijeli sme do Galaty, kdežto také svatý Pavel býval, uče vieře Pána Krysta. Město to jest pěkné a hrazené, zed okolo něho jest dobrá a přiekop hluboký a prostřed města jest hora vysoká a na té hoře jest hrad. Okolo něho jest přékop vodný a hluboký velmi a do hradu nenie brány než fortna a jedné, což tam vejde, vjeti na koni nikaž nemóž. V tom městě všech věcí našli smy dosti podlé obyčeje jich, zvláště kupeckých věcí mnoho v něm jest, neb v tom městě jest sklad veliký od
