[185v]číslo strany rukopisujako psi nebo jako lišky, kterážto v noci, když se lidé upokojie, zbiehají z hor a přiběhují až k městu a berú, což mohú dojíti a unésti, a zase na hory utiekají. Za to mám, že sú podobné k opicem, než neviděl sem jich, než slyšel sem. Jazykem tureckým slovú dafinové, českým neviem, kterak abych je jmenovati měl po jich jazyku než zloději. A když ta zvieřata křičé, mílo jich poslúchati, ješto divnými hlasy kvielejí, proměňujíc hlasy své podobné k malým dětem.

V Bursy v tom městě udělal ciesař na svój groš duom hostinský {Dům hostinský.}marginální přípisek mladší rukou, jazykem jejich slove karvasarcizojazyčný text, v těchto zemiech nevídaný a snad z řiedka slýchaný. A já již neviem, duom hostinský muož li ještě nákladnější býti, než jest ten. A duom ten jest tak veliký jako některé městečko. Prostřed toho domu jest rynk okrúhlý a podlažen jest kamenem alabastrovým velmi hladkým a prostřed toho rynku uděláni sú čtyřé slúpové z kamene tesaného velmi čistí. Na těch čtyřech slúpiech udělán jest pěkný kostelík turecký, kterémužto řiekají svým jazykem nezčitcizojazyčný text, a jest velmi čistě připravený. Pod tiem kostelem jest udělána roura z čistého kamene mramerového a alabastrového [186r]číslo strany rukopisua prostřed té roury stojí slúp mramorový a v tom slúpě jest 12te trub velikých mosazných a z těch všech trub teče voda do roury. Pak druhý slúp také mramorový stojí, od prvnieho muož býti na čtyři kroky, a ten slúp jest o osmi trubách mosazných a z těch trub teče voda do koryt kamenných. Pak v těch korytech napájejí koně, velblúdy, osly i jiná hovada, ale v prvnie rouře k potřebám vodu berú.

A kdež koně stavějí, jsú tak sklepové čistí a velmi pěkně připravení, k tomu vzdymchovaní[2]místo náležitého „vzdynchovaní“, ješto v našich zemiech málo jest tak pěkných, kdež lidé své poklady chovají. A komory, v kterýchž hosté bývají a zbožie svá v nich chovají, jsú tak čistě připravené, ješto o nich v zemi české neb v jiné jest nesnadné rozprávěti, neb jest k pravdě nepodobno. Než ktož by viděl, ten by snadně věřil a viec by o něm rozprávěl.

V tom duomě komory jsú dvoje, a jedny dole, druhé nahoře, a jsú všecky klenuté, a v těch pak komorách všecka svá zbuožie hosté chovají. A ktož do toho domu přijede, dá aspru ten peniez na den, již svobodu má podlé obyčeje jich