tomu koni dal některaký nápoj a prachu jemu v chřípě nasypal, ihned ten jistý kóň stál krotek jako ovce a zdráv byl. A když se to stalo, rytíř toho jistého koně hlavú na východ slunce obrátil, i vece k králi: „Aj, pane, toť vítr puolnoční obrátil se na vzchod slunce.“ Vece král: „Co jest to k větru?“ Vece rytíř: „Zda Tvá Milost toho neví, že život každého hovada nic jiného není nežli vítr? Dokudž mój kóň zteklost s vášností měl, větrem puolnočním přebýval. Nebo všecko zlé zjevuje se od puolnoci; ale nyní skrze tento nápoj i skrze prach uzdraven jest, a hlavu drží na východ slunce, a tepruv se hodí beze vší práce.“ Vece král: „Dosti s’ podobně druhé zjednal. Nemeškaj třetího dokonati.“ Tedy on přede všemi ihned nabrav v své ruce hořícího řeřevie a v své lóno vsypal a tak po sieni i sem i tam chodil a jeho tělo nic netrpíše. Vece král: „Pověz mi, kudy to přichodí, že tebe oheň nepálí?“ Odpovědě: „Není to z moci mé, ale že mám při sobě v míšku některaký kámen. Ktožkoli jej čistě u sebe nosí, ani od ohně ani od vody móž uražen býti.“ I ukáza jej králi. A král ihned s velikú radostí i slavností svú dceru jemu za ženu dal a on, maje ji, s ní počestně v milosti až do smrti přebýval.
Najmilejší! Tento král jest náš Pán milý Ježíš Kristus. Dcerka jeho krásná jest duše, k obrazu jeho stvořená, jenž Bohu na křtu slib učinila, aby nikdy ižádného jiného za svého choti neměla, jediné ktož by ty tři věci svrchu psané učinil: najprvé aby změřil, na koliko noh sú čtyři elementové, v svém panoši, to jest aby své tělo ukrotil od hlavy až do pat, jenž jest stvořeno ze čtyř elementóv. Druhé, aby vítr puolnoční na východ slunce proměnil, to jest aby zlý úmysl proměnil v dobrý. Kóň vzteklý a vášnivý znamenává každého hříšného. Protož musí jemu dáti nápoj zkrúšení v srdci, svatú zpověd v ustech, dosti učinění v skutce. A to jest vítr proměniti, zlý život v dobrý obrátiti, jako svatý Job dí: „Pomni, Hospodine, že vítr jest život mój.“ Třetí, abychom rúče řeřeví v svém lóně při těle nosili, to jest lásku k Bohu, milost k svému bližnímu beze všeho úrazu, to je beze vší nechuti srdečné. A nebo oheň jest smilstvo a pýcha, jenž častokrát pálí duši i tělo. Ale ktož má kámen drahý, to jest Pána Jezukrista, v svém srdci, tomu nemóž ten zlý oheň uškoditi, ač jej při nahém těle drží. Jako svatý David sám o sobě dí: „Ohněm s’ mne pokusil, a není ve mně zlost
