[250] chudým na mysli skroven,

řěčí, skutkem přězři jim škody,

tiem své cti nic menšie[e]menšie] meſſie plody

nebudeš na sobě mieti,

udá liť sě jemu přězřieti

[255] rovných, častých škod mnoho,

nevaž sobě tieže toho.

Tak jakož by sě málo

od koho rovného dálo,

neměj naň tak mysli tuhé,

[260] přězři jemu prvé i druhé,

šestdesátkrát z své dobroty.

Nechce liť pak tvé ochoty

v tom schovati pro své zlosti,

ohradě své šlechetnosti

[265] jeho ctným přátelóm míle,

braň svého, k životu chýle,

buď ktož buď kolivěk taký,

jenž cizím těší svá zraky,

v takéj zlosti jsa omířen.

[270] Ano ďábel pro to strčen

s nebe, každý móž věděti,

chtě tomu, jehož nemohl mieti,

i jest pro to v pekle věčně.

Siehne li kto na tě, tak bezpečně

[275] braň svého, vždy čest maje,

cizieho křivě nežádaje.

Aniž toho kdy mysl sobě,

byť zlé přišlo bylo tobě

milé mimo čest i duši,

[280] tuť já radu inhed zruši.

Po čstném zboží stój, chtě dobyti,

[…]text doplněný editorem[2]chybí verš oproti ostatním rukopisům 1. a 2. redakce

[…]text doplněný editorem[3]chybí verš oproti ostatním rukopisům 1. a 2. redakce

ctným zbožím ctná chvála nová.

[285] Buď ščedrý, jakž na tě slušie,

pro skúpost nezmařuj dušě,

pro ščedrost nezahynuj také,

smiera dóstojná cti všaké.

K svým chudým přátelóm míle

[290] bývaj ščedr z uobláštnie píle,

věrú navštěv jich núzi,

toť sú ctní, šlechetní dluzi.

Otplať těm, ktož věrně slúžie,

po tvéj cti srdcem túžie,

[295] chtiec tě rádi výše vznésti,

než tvá moc móž tě donésti.

K těm nebuď své ruky tvrdý,

synu, by přielišně hrdý

chtěl býti k lidem svú vólí,

[300] tohoť nerazi nikoli.

Neb ktož kolivěk pyšně,

zle smýšlí přielišně,

ten lidem nemóž míl býti,

by udačstvím mohl projíti

[305] všecky války, sěči skrzě,

však svú hrdost uměřě

všěm lidem na každú stranu.

Takměř na všelikém pánu

přielišná hrdost zle stojí,

[310] neb sě ho čest sama bojí,

mniec, by jiej chtěl v líce dáti,

té ty v tom neroď hněvati.

Buď pokorný k lidem všady,

ač by měl města i hrady,

[315] proto téj cti nebuď zliší;

čím tebe bóh viec poníží,

tiem buď pokornějí viece,

ať by dobří, na tě zřiece,

vinuli sě k tobě spieše,

[320] vidúc tě tak v ctnéj pokořě,

v niejž tě bóh ke cti vodí.

Milostně s tvú čeledí

přěbývaj, což jie máš, s věrú,

netrap jie zlobú, nesměrú,

[325] buď rád, vesel mezi nimi,

oni s tebú a ty s nimi.

Buď podlé jasného jěvu,

jakž bez daremnieho hněvu

i bez daremného sváru,

[330] odoláš mnohému daru

čistú, šlechetnú dobrotú,

ne takú lstivú ochotú.

By stál milú řěčí po nich,

ale zle myslil o nich,

[335] téžměř by jě sám zahubil,

těžce by sě tiem pochlubil.

Ale beze lsti buď k svému