zbuď ho, jakž najspieše móžeš.

K věčnéj radosti vzpomóžeš

[85] sobě tiem i svému [ščedí]text doplněný editorem

čistú, spravedlivú zpovědí,

věrným utrpením za to.

Měj skrúšenú pamět na to,

budeš ve všěch činech platen,

[90] čil, zdráv, vesel i udaten

ku pobití, všie cti spořě,

na zemi zde i prostřěd mořě,

synu, tak všie cti dosiehneš.

Když sě k světu táhl i tiehneš,

[95] tehdy razi věrně, jistě,

přijma ctné manželstvie čistě,

přěbývajž v něm bez omyla,

jakž by tvá duše věč byla

skrzě to u věčnéj radosti,

[100] jinak nemyl své mladosti.

Pakli tě kdy myslí jinú

v jinaký zákon přivinú,

z tvé radosti i z tvého chtěnie,

jakž jej kolivěk učinie,

[105] tak jej zdrž v téj kúpi právě,

jakž by duši získal zdravě.

Mšě svatá buď tobě míla,

by tvá plná moc i síla

k tomu přistúpila smierně,

[110] když kněz dóstojně i věrně

z ďáblem bojuje, mši slúžě.

Ať tvé srdce po tom túžie,

jakž by na každý den chtělo

viděti svaté božie tělo.

[115] S tiem držě všeho dobudeš,

cti, zbožie, sčestie, i budeš

svým všěm nepřátelóm silen,

budeš li s věrú toho pilen.

Ješčeť viece razi k tomu,

[120] což promluvě slíbíš komu,

při svéj vieřě bez omyla,

by to z tvých ust pravda byla.

Podlé obmyšlenie tebe

tak přielišně, tieže sebe

[125] nepřětahuj v lidské dluhy,

jakž by tvój slib nebyl tuhý.

K lidem všady plnú vieru

čiň, jakž by snadně svú vieru

podlé zbožie tak zachoval,

[130] jakž by vždy svú vieru schoval.

Na tom i na jiném vážně,

ktož svých kterých věcí snažně

uvěří z úmysla ctného,

by neoklamal jeho

[135] skrytě i ohlasně všady,

buď o řěč, o zbožie i o hrady.

Klevetných řěčí nemiluj,

po zlých klamiech neusiluj,

by sě k tomu dlúho nutil,

[140] jenž by dobré lidi mútil

i sám nebyl vesel pro to,

nestój srdcem nikdy po to.

Neškodná špíle při smiechu

často činí činem dobrým útěchu,

[145] činy z jedněch srdcě mladí,

to nikomu nic nevadí.

Ale škodnú, lživú řečí

mnohý příde k marnéj sěči

i k šeradnému účinku

[150] pro nestatečnú novinku,

jenž svého prostranstvie příde

a šest jiných s sebú ohyzdí

bez viny, však lidé budú

o tom mluviti bez studu.

[155] Protože, synu, neroď nésti

těch řěčí, jichž by dovésti

nemohl podlé cti pořádně,

přicházieť muži nesnadně,

jediné slóvce plašě,

[160] tisícem ho nenavrátíš zasě,

ani ho silú natiehne,

ktož darmo na čí čest siehne.

[…]text doplněný editorem[1]chybí verš; došlo ke spojení dvou veršů 163 a 164 ve verš jediný

Tiem čest jest tak škodná