[250] chudým na mysli skroven,
řěčí, skutkem přězři jim škody,
tiem své cti nic menšie plody
nebudeš na sobě mieti,
udá liť sě jemu přězřieti
[255] rovných, častých škod mnoho,
nevaž sobě tieže toho.
Tak jakož by sě málo
od koho rovného dálo,
neměj naň tak mysli tuhé,
[260] přězři jemu prvé i druhé,
šestdesátkrát z své dobroty.
Nechce liť pak tvé ochoty
v tom schovati pro své zlosti,
ohradě své šlechetnosti
[265] jeho ctným přátelóm míle,
braň svého, k životu chýle,
buď ktož buď kolivěk taký,
jenž cizím těší svá zraky,
v takéj zlosti jsa omířen.
[270] Ano ďábel pro to strčen
s nebe, každý móž věděti,
chtě tomu, jehož nemohl mieti,
i jest pro to v pekle věčně.
Siehne li kto na tě, tak bezpečně
[275] braň svého, vždy čest maje,
cizieho křivě nežádaje.
Aniž toho kdy mysl sobě,
byť zlé přišlo bylo tobě
milé mimo čest i duši,
[280] tuť já radu inhed zruši.
Po čstném zboží stój, chtě dobyti,
[…]text doplněný editorem[2]chybí verš oproti ostatním rukopisům 1. a 2. redakce
[…]text doplněný editorem[3]chybí verš oproti ostatním rukopisům 1. a 2. redakce
ctným zbožím ctná chvála nová.
[285] Buď ščedrý, jakž na tě slušie,
pro skúpost nezmařuj dušě,
pro ščedrost nezahynuj také,
smiera dóstojná cti všaké.
K svým chudým přátelóm míle
[290] bývaj ščedr z uobláštnie píle,
věrú navštěv jich núzi,
toť sú ctní, šlechetní dluzi.
Otplať těm, ktož věrně slúžie,
po tvéj cti srdcem túžie,
[295] chtiec tě rádi výše vznésti,
než tvá moc móž tě donésti.
K těm nebuď své ruky tvrdý,
synu, by přielišně hrdý
chtěl býti k lidem svú vólí,
[300] tohoť nerazi nikoli.
Neb ktož kolivěk pyšně,
zle smýšlí přielišně,
ten lidem nemóž míl býti,
by udačstvím mohl projíti
[305] všecky války, sěči skrzě,
však svú hrdost uměřě
všěm lidem na každú stranu.
Takměř na všelikém pánu
přielišná hrdost zle stojí,
[310] neb sě ho čest sama bojí,
mniec, by jiej chtěl v líce dáti,
té ty v tom neroď hněvati.
Buď pokorný k lidem všady,
ač by měl města i hrady,
[315] proto téj cti nebuď zliší;
čím tebe bóh viec poníží,
tiem buď pokornějí viece,
ať by dobří, na tě zřiece,
vinuli sě k tobě spieše,
[320] vidúc tě tak v ctnéj pokořě,
v niejž tě bóh ke cti vodí.
Milostně s tvú čeledí
přěbývaj, což jie máš, s věrú,
netrap jie zlobú, nesměrú,
[325] buď rád, vesel mezi nimi,
oni s tebú a ty s nimi.
Buď podlé jasného jěvu,
jakž bez daremnieho hněvu
i bez daremného sváru,
[330] odoláš mnohému daru
čistú, šlechetnú dobrotú,
ne takú lstivú ochotú.
By stál milú řěčí po nich,
ale zle myslil o nich,
[335] téžměř by jě sám zahubil,
těžce by sě tiem pochlubil.
Ale beze lsti buď k svému