Národní knihovna České republiky (Praha, Česko), sign. XVII F 50, 1409 (?)
Obecné ediční zásady
Elektronické edice jsou pořizovány výhradně z rukopisů, prvotisků a starých tisků z období 13.–18. století (resp. 1780; v odůvodněných případech jsou možné přesahy i za uvedené rozmezí). Při jejich vytváření je uplatňován kritický přístup k vydávanému textu. Texty jsou transkribovány, tj. převedeny do novočeského pravopisného systému, s tím, že jsou respektovány specifické rysy soudobého jazyka. Elektronické edice vznikají na akademickém pracovišti zabývajícím se lingvistickým výzkumem, proto je kladen mimořádný důraz na interpretaci a spolehlivý záznam jazyka památky.
Transkripce textů se řídí obecně uznávanými edičními pravidly, jimiž jsou pro období staré a střední češtiny zejména texty Jiřího Daňhelky Směrnice pro vydávání starších českých textů (Husitský Tábor 8, 1985, s. 285–301), Obecné zásady ediční a poučení o starém jazyce českém (in: Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1957, s. 25–35) a Obecné zásady ediční a poučení o češtině 15. století (in: Výbor z české literatury doby husitské. Svazek první. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1963, s. 31–41) a text Josefa Vintra Zásady transkripce českých textů z barokní doby (Listy filologické 121, 1998, s. 341–346). Tato obecná pravidla jsou přizpůsobována stavu a vlastnostem konkrétního textu. Při transkripci textu editor dbá na to, aby svou interpretací nesetřel charakteristické rysy jazyka a textu, zároveň však nezaznamenává jevy, které nemají pro interpretaci textu či jazyka význam (tj. např. grafické zvláštnosti textu). Tyto obecné ediční zásady jsou v elektronické edici doplněny o specifickou ediční poznámku vážící se ke konkrétnímu textu.
Součástí elektronických edic je textověkritický a poznámkový aparát, jehož obsah a rozsah je zcela v kompetenci jednotlivých editorů. Bez výjimek jsou v kritickém aparátu zaznamenány všechny zásahy do textu, tj. emendace textu (uvozené grafickou značkou ]). Uzná-li to editor za vhodné, může k vybraným úsekům uvádět také transliterované znění předlohy (v tomto případě následuje transliterovaná podoba za dvojtečkou). Pravidelně jsou zaznamenávány informace týkající se poškození či fragmentárnosti předlohy, nejistoty při interpretaci textu atp. Naopak výjimečně jsou zachyceny mezitextové vztahy.
Elektronické edice neobsahují slovníček vykládající méně známá slova. K tomuto účelu slouží slovníky zapojené do jednotného vyhledávacího systému Vokabuláře webového (http://vokabular.ujc.cas.cz/hledani.aspx), případně též slovníky nezapojené do tohoto vyhledávání (http://vokabular.ujc.cas.cz/zdroje.aspx).
V širším kontextu a podrobněji jsou uplatňované ediční zásady popsány v práci Aleny M. Černé a Borise Lehečky Metodika přípravy a zpracování elektronických edic starších českých textů (ke stažení zde), kterou v roce 2016 certifikovalo Ministerstvo kultury ČR.
Komentář editora k textu
Rukopis je zapsán pod signaturou Praha, Národní knihovna, XVII F 50, na f. 28v‒39v, ve zkratkách ke Staročeskému slovníku (Havránek 1968) je veden jako RadaOtcK, jindy se uvádí zkratka U podle místa jeho uložení (např. Hrabák 1957, s. 522). Rukopis pochází asi z r. 1409 a je součástí sborníku česky psaných mravně-vzdělávacích textů.
Památka Rada otce synovi byla zpracována ve dvou redakcích, první redakci reprezentují tři rukopisy: tento editovaný rkp., dále rkp. Nelahozeves, Lobkowiczká knihovna, VI Fd 21, s. 346‒355, pocházející z konce 14. století, a konečně rkp. Leningrad, Veřejná knihovna, Q I 18, f. 84r‒88v, pocházející z roku 1404, který byl za 2. světové války zničený a nyní je dostupný z paleografické edice Adolfa Patery (1892). Druhou redakci představuje rkp. Praha, Knihovna národního muzea, II F 9, f. 146r‒156r, pocházející z poloviny 15. století.
Fotokopie rukopisu jsou k dispozici v digitální knihovně Manuscriptorium <http://www.manuscriptorium.com/apps/index.php?direct=record&pid=AIPDIG-NKCR__XVII_F_50___3HXJEEF-cs>, kde je uvedena rozšiřující literatura, další odkazy lze dohledat v edičních poznámkách rukopisů téže památky, zveřejněných ve Vokabuláři webovém. Rukopis byl edičně připraven nejprve V. Hankou (1823) a dále E. Petrů (1999).
Pro snadnější porovnávání dochovaných opisů 1. i 2. redakce památky jsou verše v opisech obou redakcí nově číslovány jednotně. Verše jsou rozděleny na kratší textové úseky podle znění rkp. Nelahozeves Lobkowiczká knihovna VI Fd 21 a podle členění v edici E. Petrů (1999); opisovač tohoto rukopisu se sign. XVII F 50 strukturuje text pouze na verše zapsané v jediném sloupci pod sebou.
Opis je zaznamenán spřežkovým pravopisem, poměrně čitelným písmem, pouze místy je možná záměna čtení grafémů: i, u verš 490 usúzenie, z, cz verš 66 život.
V rukopisu se místy vyskytuje nenáležitá jotace, např. verš 31 lok. sg. dowedenye dovedení, verš 444 rzieklo řeklo. Opisovač jen ojediněle porušil rým, např. verš 151, 152 příde (rkp. Leningrad, Veřejná knihovna, Q 1 8, uvádí přihyzdí) ‒ ohyzdí, a pravidelný počet osmi slabik, např. verš 521, verš 144; verš bývá porušen vynecháním slova, např. verš 439, 499. Dochází k splynutí dvou veršů v jeden: verš 163‒164, 415‒416, 639‒640. Opravy opisovač řešil podtečkováním, např. verš 3 neomýlil, nebo škrtem, např. verš 40 od škrtnuto; na tyto opravy se v edici neupozorňuje.
HANKA, Václav, ed. Starobylá skládanie: památka XII.‒XV. století. Díl opozděný. V Praze: Josefa Fetterlowá z Wildenbrunnu, 1823. s. 153‒178.
HAVRÁNEK, Bohuslav, ed. Staročeský slovník: úvodní stati, soupis pramenů a zkratek. Praha: Academia, 1968.
HRABÁK, Josef. Studie ze starší české literatury. Praha: SPN, 1956.
HRABÁK, Josef, ed. a HAVRÁNEK, Bohuslav, ed. Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957.
PATERA, Adolf: Rada otce synovi. Dle Petrohradského rukopisu z roku 1404. ČČM 66, 1892. s. 395‒415.
PETRŮ, Eduard, ed. Ezopovy bajky. Katonova dvojverší. Rada otce synovi. Brno: Atlantis, 1999. s. 203‒222.