vyndú jeho činy najavo,

že vždy přijde na své právo.

[195] jakž koho lidé poznají,

takť jej i dnes za to mají.

Protož, synu, z mého zvěstie

pros boha za dobré sčěstie,

by tě bóh všie zlosti zbavil

[200] a na cti tě tak uzdravil,

jakž by neměl uraženie

viec až do tvého skončenie.

Neb, synu, nic nenie tieže,

než kohožto břiemě vieže,

[205] že má kterú vadu na sě,

nemóž toho ničím zasě

vrátiti mnoho i málo,

by sě vždy to nebylo stalo.

By všickni mistři po tom stáli,

[210] v světě najvyšší králi,

chtiec to úplně zaplatiti,

nemohú toho navrátiti,

zbožní mu řeknú[c]řeknú] rzieknu mistři jiní,

ktož proti cti co učiní.

[215] Chciť řieci veliké slovo,

ať by v srdci bylo novo

tobě na všeliké činy.

Bóh mocný, jenž jest jediný,

i ustavil zemi i nebe,

[220] však ten v tom ponížil sebe

z vysokého božstvie na ny,

a jsa bóh všady prostraný,

jenž jest tam i v těle zde byl,

řekl[d]řekl] Rziekl: ‚Tak mocen sem nikdy nebyl,

[225] by to, což sě je kdy stalo,

by sě tomu odestalo,

než sě je vždy stalo.‘

Proto, milý synu, když

bóh tak mocný všie věci

[230] nemohl jinak stalé věci

obrátiti než za stalú,

mějž na sě péči nemalú.

Ve všechny dny příhodně střieci

buď v bóh očima zřieci

[235] a srdci jej daj pomnieti,

což budeš činiti chtieti,

byť sě nestalo na tobě,

jehož by nenabyl na sobě.

Buď spravedliv k svým lidem,

[240] s dobrými súsědy skliden

buď, nežádaje jich zbožie

bezprávně, bez dieky božie.

Všě cti nad sě z práva,

pro toho, jenž čest vzdává

[245] světle i v bohatých zářiech,

na světě v širokých dařiech,

to, jenž já vídám i jiní,

že z chudých kniežata činí.

Rovnému buď na všěm roven,

[250] chudým na mysli skroven,

řěčí, skutkem přězři jim škody,

tiem své cti nic menšie[e]menšie] meſſie plody

nebudeš na sobě mieti,

udá liť sě jemu přězřieti

[255] rovných, častých škod mnoho,

nevaž sobě tieže toho.

Tak jakož by sě málo

od koho rovného dálo,

neměj naň tak mysli tuhé,

[260] přězři jemu prvé i druhé,

šestdesátkrát z své dobroty.

Nechce liť pak tvé ochoty

v tom schovati pro své zlosti,

ohradě své šlechetnosti

[265] jeho ctným přátelóm míle,

braň svého, k životu chýle,

buď ktož buď kolivěk taký,

jenž cizím těší svá zraky,

v takéj zlosti jsa omířen.

[270] Ano ďábel pro to strčen

s nebe, každý móž věděti,

chtě tomu, jehož nemohl mieti,

i jest pro to v pekle věčně.

Siehne li kto na tě, tak bezpečně

[275] braň svého, vždy čest maje,

cizieho křivě nežádaje.

Aniž toho kdy mysl sobě,

byť zlé přišlo bylo tobě