zda bych na tobě rytieřě
dochoval z mého plemene,
[30] odtad dobré matky jmene,
jižto sem měl ve cti bohatě.
V tom ijeden přírok na tě
nesahá v tvých mladých letech,
jedno sám cti nebuď vetech.
[35] Méť jest vše plné žádanie,
byť věrné požehnánie
na tě z mého srdce pošlo,
jenž od otce míle vyšlo,
v stařiej vieřě to obnovi,
[40] jenž Jakob otjal Ezauovi.
Toť má prvnie rada, synu:
měj boha v každú hodinu
v srdci v ustavičnéj moci,
pokorně, ve dne i v noci.
[45] Jeho milú matku pomni,
jeho svatých muk sě domni,
by ti přěd očima byly,
pomni na to, synu milý.
Jeho rány k srdci blížě,
[50] znamenie svatého křížě
daj srdci přijieti zdravě,
jakž by vždy viděl pravě
jeho svaté umučenie,
ačť ho tu tělesně nenie,
[29v]číslo strany rukopisu[55] v dušiť jest vždy s tebú cěle,
v toho věř mocně, věrně, směle.
Hodin svých u bozě míle
nezapomínaj při síle,
by byl toho daru hlúpý.
[60] Almužny své nebuď skúpý
pro bóh i pro jeho svaté,
dojdeš tady cti bohaté.
Anjelu svému cti i zdravie,
pokloň[a]pokloň] peklut [sě]text doplněný editorem na každý den právě,
[65] jenžť jest dán u pravdě tobě.
Svatých ku pomoci sobě
chovaj na všelikých skutciech,
tak nebudeš v častých smutciech.
Měj na srdci to skrúšenie,
[70] by tě tvé čisté svědomie
vedlo od hřiecha tak bedlivě,
jak by nehřěšil tak smrtedlně,
neb hřiech život i smysl krátí,
novú hanbú sě oplatí.
[75] Starý, dávný hřiech při smiechu
často na mnohém člověku
všie dobré mysli vrah jest,
ktožkoli má k bohu čest,
ten jest hřiechem jako zvázán.
[80] Proto, synu, buď tiem kázán,
tak, jakž jest má viera k tobě,
nedrž rád hřiechu na sobě,
[30r]číslo strany rukopisuzbuď ho, jakž najspieše móžeš.
K věčnéj radosti vzpomóžeš
[85] sobě tiem i svému [ščedí]text doplněný editorem
čistú, spravedlivú zpovědí,
věrným utrpením za to.
Měj skrúšenú pamět na to,
budeš ve všěch činech platen,
[90] čil, zdráv, vesel i udaten
ku pobití, všie cti spořě,
na zemi zde i prostřěd mořě,
synu, tak všie cti dosiehneš.
Když sě k světu táhl i tiehneš,
[95] tehdy razi věrně, jistě,
přijma ctné manželstvie čistě,
přěbývajž v něm bez omyla,
jakž by tvá duše věč byla
skrzě to u věčnéj radosti,
[100] jinak nemyl své mladosti.
Pakli tě kdy myslí jinú
v jinaký zákon přivinú,
z tvé radosti i z tvého chtěnie,
jakž jej kolivěk učinie,
[105] tak jej zdrž v téj kúpi právě,
jakž by duši získal zdravě.
Mšě svatá buď tobě míla,
by tvá plná moc i síla
k tomu přistúpila smierně,
[110] když kněz dóstojně i věrně