milé mimo čest i duši,
[280] tuť já radu inhed zruši.
Po čstném zboží stój, chtě dobyti,
[…]text doplněný editorem[2]chybí verš oproti ostatním rukopisům 1. a 2. redakce
[…]text doplněný editorem[3]chybí verš oproti ostatním rukopisům 1. a 2. redakce
ctným zbožím ctná chvála nová.
[285] Buď ščedrý, jakž na tě slušie,
pro skúpost nezmařuj dušě,
pro ščedrost nezahynuj také,
smiera dóstojná cti všaké.
K svým chudým přátelóm míle
[290] bývaj ščedr z uobláštnie píle,
věrú navštěv jich núzi,
toť sú ctní, šlechetní dluzi.
Otplať těm, ktož věrně slúžie,
po tvéj cti srdcem túžie,
[295] chtiec tě rádi výše vznésti,
než tvá moc móž tě donésti.
K těm nebuď své ruky tvrdý,
synu, by přielišně hrdý
chtěl býti k lidem svú vólí,
[300] tohoť nerazi nikoli.
Neb ktož kolivěk pyšně,
zle smýšlí přielišně,
ten lidem nemóž míl býti,
by udačstvím mohl projíti
[305] všecky války, sěči skrzě,
však svú hrdost uměřě
všěm lidem na každú stranu.
Takměř na všelikém pánu
přielišná hrdost zle stojí,
[34r]číslo strany rukopisu[310] neb sě ho čest sama bojí,
mniec, by jiej chtěl v líce dáti,
té ty v tom neroď hněvati.
Buď pokorný k lidem všady,
ač by měl města i hrady,
[315] proto téj cti nebuď zliší;
čím tebe bóh viec poníží,
tiem buď pokornějí viece,
ať by dobří, na tě zřiece,
vinuli sě k tobě spieše,
[320] vidúc tě tak v ctnéj pokořě,
v niejž tě bóh ke cti vodí.
Milostně s tvú čeledí
přěbývaj, což jie máš, s věrú,
netrap jie zlobú, nesměrú,
[325] buď rád, vesel mezi nimi,
oni s tebú a ty s nimi.
Buď podlé jasného jěvu,
jakž bez daremnieho hněvu
i bez daremného sváru,
[330] odoláš mnohému daru
čistú, šlechetnú dobrotú,
ne takú lstivú ochotú.
By stál milú řěčí po nich,
ale zle myslil o nich,
[335] téžměř by jě sám zahubil,
těžce by sě tiem pochlubil.
Ale beze lsti buď k svému
[34v]číslo strany rukopisuochoten, jakž i každému,
s kýmž máš co činiti v světě,
[340] v kteréj dobrotivie přětě,
drž sě obyčejóv ctných.
Přirozených přátel svých
chovaj, netrať jich svú vinú.
Tiť lidé najviec hynú
[345] na cti, na zboží, na slově,
ktož sobě pak přiezni nově,
když ztratí své ctné přátely,
i buď pak přiezni cěly
hledati v chaternéj měně.
[350] Tiť sú lidé v lehkéj cěně,
ke cti sú lehčejšie plev
přisieny a lidskú krev[4]zjevně chybný (zkomolený) zápis.
Protož buď s přátely míle,
chuzšie rád po sobě chýle
[355] a bohaté výše maje,
dojdeš zde cti i tam ráje.
Budeš li dvořenín dávný,
kterého dvoru ústavný,
tehdy to chci řieci tobě,
[360] neznámé hosty viň k sobě,
viň rád, milostivě, z ticha,
nechajť jimi jiný pýchá.
Ty vždy neměj té hrdosti,
by jim dal té neznámosti,
[365] uč sě stydlivě býti,