z ďáblem bojuje, mši slúžě.

Ať tvé srdce po tom túžie,

jakž by na každý den chtělo

viděti svaté božie tělo.

[115] S tiem držě všeho dobudeš,

cti, zbožie, sčestie, i budeš

svým všěm nepřátelóm silen,

budeš li s věrú toho pilen.

Ješčeť viece razi k tomu,

[120] což promluvě slíbíš komu,

při svéj vieřě bez omyla,

by to z tvých ust pravda byla.

Podlé obmyšlenie tebe

tak přielišně, tieže sebe

[125] nepřětahuj v lidské dluhy,

jakž by tvój slib nebyl tuhý.

K lidem všady plnú vieru

čiň, jakž by snadně svú vieru

podlé zbožie tak zachoval,

[130] jakž by vždy svú vieru schoval.

Na tom i na jiném vážně,

ktož svých kterých věcí snažně

uvěří z úmysla ctného,

by neoklamal jeho

[135] skrytě i ohlasně všady,

buď o řěč, o zbožie i o hrady.

Klevetných řěčí nemiluj,

po zlých klamiech neusiluj,

by sě k tomu dlúho nutil,

[140] jenž by dobré lidi mútil

i sám nebyl vesel pro to,

nestój srdcem nikdy po to.

Neškodná špíle při smiechu

často činí činem dobrým útěchu,

[145] činy z jedněch srdcě mladí,

to nikomu nic nevadí.

Ale škodnú, lživú řečí

mnohý příde k marnéj sěči

i k šeradnému účinku

[150] pro nestatečnú novinku,

jenž svého prostranstvie příde

a šest jiných s sebú ohyzdí

bez viny, však lidé budú

o tom mluviti bez studu.

[155] Protože, synu, neroď nésti

těch řěčí, jichž by dovésti

nemohl podlé cti pořádně,

přicházieť muži nesnadně,

jediné slóvce plašě,

[160] tisícem ho nenavrátíš zasě,

ani ho silú natiehne,

ktož darmo na čí čest siehne.

[…]text doplněný editorem[1]chybí verš; došlo ke spojení dvou veršů 163 a 164 ve verš jediný

Tiem čest jest tak škodná

[165] nenie k jejiej potupení,

neb po takém dovedení[b]dovedení] dowedenye,

jakž rytieřský zákon káže,

proti cti nic nenie dráže.

Meč, ruka, hřiech cti poškvrní,

[170] řěčí jie žádný nezčerní

kromě ohlášenie světa,

stud, jenž tieže lidu střětá,

z nás by každý smrt mohl vzieti,

by mohl dřieve byl umřieti.

[175] Rozuměj právě méj radě,

zda by pak svú myslí mladě

sáhna, nechtěl tbáti na to,

tvrdil sobě tu řěč za to

a řka: ‚To mně tak pomóž,

[180] když řěčí cti nikde nemóž

odjieti druhému cěle,

tehdy já chci také směle

státi po svéj vóli všady,

buď cti s vadú, neb bez vady.‘

[185] Nechaj náhle toho smysla,

toť já z věrného úmysla

i z pravé viery povědě,

žeť pak lidé všecko vědie,

kterak sobě kto čest váží,

[190] tak jej jedni druhým káží,

ač neohlasnú řěčí všady,

ale vždy pak z tajné rady