ji[pD1v]číslo strany rukopisuskru, zanedbal, až ta u veliký oheň se rozmohši, netoliko českou zemi, ale i okolní krajiny, i Říši téměř všecku spálila. Však to více vůli Boží a skrytým soudům jeho nežli nedbánlivosti krále Václava připsati náleží.

Čtvrtá příčina, že v učení pražském, jenž od otce jeho, císaře Karla, na spuosob a formu učení pařížského vysazeno bylo, Čechy předložil Němcuom. Nebo kdež prvé Němci mívali tři hlasy při volení ouřadův a jiných slavnostech akademiae[1]koncovka „ae“ je vytištěna antikvou a Čechové toliko jeden, to král Václav zjinačil, a maje správu, že hojný jest počet doktorův a mistrův českých, k tomu že Němci příliš nezbedně sobě počínají, ne jako cizozemci a odjinud přišlí, ale jako páni, a Čechům mnohá příkoří dělají, nálezem a výpovědí svou odjal jim tři hlasy a přivlastnil je Čechům; jednoho pak hlasu Němcuom zanechal. Pročež němečtí doktoří, mistří a studenti, pokládajíce sobě to za lehkost, opustili učení pražské, a vytáhše v několika tisících z Čech, do Míšně se obrátili a tam v Lipsku s volí a pomocí knížete Fridricha, markrabi míšenského, nové učení založili, kteréž podnes trvá. A to se dálo léta Páně 1409., prvé ještě, nežli s císařství složen byl, což se potom druhého roku stalo. A snad k takovému sebe složení nemálo Říšanův ponukl tim skutkem, když tak Němce z Čech jako povypudil, kteříž tehdáž netoliko učení pražské opanovali na újmu a bezpráví přirozených obyvatelův, ale také v ouřady městské se vetřeli a v správách obecných předek drželi. Nebo v městě Pražském v počtu 18 panův radních šestnácte bývalo Němcův, Čechové toliko dvá. Ale král Václav, uznávaje v tom netoliko křivdu býti Čechům, nýbrž i veliký neřád a strach nějakého hrozného pozdvížení, učinil proměnu a posadil do rady na konšelský ouřad šestnácte Čechův a Němce dva, navrátiv správu města těm obyvatelům, kterýmž jako tu rodilým měšťanům spravedlivě náležela. Nebylo tedy divu, že se naň Němci hněvali, a zvláště učení, kteřížto nerádi Prahu o[pD2r]číslo strany rukopisupustili,