nebezpečných proměn království tohoto, z nichž se zřejmě znáti dává, kterak království a země tato divně spravována a řízena byla, ne tak mnoho rozumem a moudrostí lidskou, jako božským opatrováním. Nebo kdež nejednou téměř na počepí, jakž říkají, byla a tak daleko zašla, že jí vedlé soudu lidského nebylo lze spomoci, nic méně Bůh nad ní ochrannou ruku svou držíval, a což se k nejhoršímu zlému a konečné záhubě její směřovalo, to z pouhé milosti své v dobré aneb jistě v snesitedlné zlé proměňoval, pokut zasloužilých ulevoval a hojné požehnání své na obyvatele její vyléval. To pak až posavád činil a činiti bude i v tomto posledním náklonku světa a všech království k zkáze velmi nakloněných, pro církev a své volené, kteréž vždycky míval v tomto národu a má podnes, jakžkoli snad světu nezdají se velmi ani patrní v slávě, ani mnozí v počtu. Ale o těch a jiných věcech není úmysl muoj tuto široce vypravovati.

Tuto pak svou práci, kterouž jsem při vydání těchto dvou kronik vynaložil, i s předmluvou její Vaší Milosti, urozený pane, pane mně laskavě příznivý, dedikuji a připisuji ze dvou těchto příčin: jedno, že jakž jsem mohl seznati, s obzvláštní líbostí a chutí v historích českých se obírati ráčíte, rozumějíc tomu, jak veliké úžitky lidem všelikého stavu, nejvíce pak od Pána Boha v světě povýšeným, studium historicumcizojazyčný text a bedlivé čítání kronik přináší; o čemž není potřebí tuto mnoho šířiti, poněvadž toho nahoře v této předmluvě nětco dotknuto. Druhé, že rod Vaší Milosti panův z Říčan jest velmi starožitný v této zemi a od několika set let v kronikách se připomíná. A předně o dvoru říčanském, odkudž se předkové Vaší Milosti psali, děje se zmínka v historí knížete Nezamysla, syna Přemyslova a Libušinýho, při létu Páně 748., že se o meze jeho pohodli Rozhoň, pán kouřimský aneb lický, s Nezamyslem, knížetem vyšehradským, až o to, když Rozhoň na přátelské předkládaní Nezamysla od své