předešli ještě za císaře Karla skrze M. Jana Milíče a M. Matěje z Janova, příjmím Pařížského, oba kněze a horlivá kazatele pražská, kteříž také pro víru mnohá protivenství snášeli a Milíč na poručení papeže Řehoře XI. od arcibiskupa Jana i do vězení dán byl. Ten svým kázaním k tomu přivedl, že léta 1372. císař Karel domek obecných žen, jinák hampejs, řečený Benátky, v Praze rozbořiti, nevěstky vyhnati a na tom místě kostelík sv. Maří Magdalény, Afry a Marie Ejiptské vystavěti rozkázal. Umřel léta 1374. Mistr pak Matěj byl kazatelem na Hradě pražském drahně let, a jakž sám o sobě svědčí, pod obojí, tělo a krev Pána našeho Jezu Krista, podával. Umřel léta Páně 1394., do jehožto smrti od pokřtění prvního knížete křesťanského Bořivoje nachází se zouplna pět set let. Tolikéž téměř aneb jistě málo více prošlo let od smrti téhož pobožného knížete Bořivoje až do upálení v Konstancí mistruov pražských Jana z Husince a Jeronýma. A jakož první apoštolé Cyrilluscizojazyčný text a Methudiuscizojazyčný text obdrželi to Čechům i jiným slovanským národům, aby při službách Božích jazyku svého vlastního a přirozeného požívati mohli, tak i skrze mistra Jana a jeho učedlníky spívání české, kteréž od dávních let bylo jako poutuchlo a z zvyklosti povyšlo, zase obnoveno a do kostelův českých uvedeno. Též jako brzo po přijetí víry Kristovy v Čechách začalo se biskupství pražské za knížetství Boleslava Pobožného s povolením Jana XIII., papeže římského, však aby Čechové ne vedlé spůsobu řeckého, bulgarského aneb ruského, ale podlé řádu a obyčeje církve římské k víře vedeni a přidržáni byli; tak zase brzo po rozhlášení učení Husova přestalo arcibiskupství pražské v Čechách a Čechové od církve římské i od řádův jejich se odtrhli. První biskup pražský byl Němec z Sas, jménem Dětmar. Poslední arcibiskup pražský Kunrad byl též Němec, rodem z Vestfalie; jsou pak Vestphalicizojazyčný text Sasové. Od smrti Dětmara, prvního biskupa, až