sobě za manželku Alžbětu, pozůstalou vdovu po králi Václavovi II., kteráž také Rejčka sloula a byla dcera Přemysla, krále polského: ale hned prvního roku kralování svého umřel v obležení Horažďovic na úplavici, ač někteří píší, že by v noci na lůži úkladně zamordován býti měl, léta 1307. Druhé, v letech sto a třidcíti, když opět kmen mužský císaře Karla IIII. na císaři Zikmundovi přestal, dosedl na stolici Království českého Albrecht, kníže rakouské, kterýž velikým štěstím téměř v jednom roce i Království uherského a římského dosáhl, ale nekraloval přes půl druhého léta, umřev na červenou v Uhřích v tažení proti Turkům. Zanechal syna Ladislava, narozeného na sirobu, kterýž po něm v Čechách, v Uhřích i v Rakousích, nadíle skrze gubernátory, nadíle sám kraloval, tak dlouho, jak dlouho živ byl, totižto sedmnácte let a osm měsícův. Umřel v Praze na morní bolest, ne na otrávení (jakž někteří nedůvodně psali), maje se ženiti a očekávaje nevěsty z Frankrejchu s velikou slávou léta Páně 1457. Čtvrtý, po letech sedmdesáti, když král Ludvík bez dědice z světa sešel, uvázal se v Království české léta 1527. Ferdinand, arcikníže rakouské, kterýž za manželku měl Annu, dceru krále Vladislava a Ludvíkovou sestru, a po bratru svém Karlovi dosáhl i římského císařství. Po Ferdinandovi pátý kraloval slavné paměti císař Maximilian, otec nejjasnějšího knížete a pána, pana Rudolfa II., císaře římského. Ten nyní šťastně a pokojně v Čechách, v Uhřích i v Říši kraluje, jemuž Pán Bůh rač dáti dlouhé a vítězné panování, abychom pod ochranou jeho v pokoji živi jsúce, cti a slávy Boží snažně vyhledávati a spasení své bedlivě konati mohli.

Avšak i při těch proměnách rodův královských v Čechách sluší toho pošetřiti, že ačkoli jednou, druhé i třetí kmen mužský jistým osudem božským přestal, tak, že dřéve půl třetího sta let Čechové téměř osmkráte v králích se měnili a Buoh z jednoho rodu na jiný království to přenášel, bezpochyby pro