Léta od narození Syna Božího 7. potřetí se Tiberiuscizojazyčný text do Němec navrátil a tehdáž, jakž Paterculuscizojazyčný text napsal, šťastně Germaniicizojazyčný text protáhl za čtyry sta milí vlaských od Rejnu až k Labi a mnohé národy německé podmanil. Druhého roku přemejšlel o to, aby také Markomanny a Šváby, mající své outočiště a byt v Čechách, v poddanost Římanům uvedl. Kraloval toho času v Čechách Marobud, z knížetcího rodu mezi Šváby pošlý, pán postavy urostlé a srdce udatného. Ten od starších svých zmládi poslán byl do Říma, aby se rytířským kusuom při dvoře císařském cvičil. Odtud navrátiv se domů, mocným králem učiněn, netoliko nad Markomanny a Šváby, ale i nad jinými národy, kteříž bydleli při horách českých, jako v Slezích, v Lužici, v Moravě a okolo Černého lesu a Labe, kteréž on nadíle po předcích zdědil, nadíle válečnou mocí sobě podmanil. Velmi opatrně a rozšafně své věci řídil a dal na sobě znáti, že by se nerád potlačiti a utisknouti dopustil. Měl ustavičně výborné vojsko pohotově, do šedesáti tisíc lidu pěšího a jízdy do čtyř tisíc. Seděl také v tom místě, kdež ne každému s lidem snadno a bezpečně přijíti možné bylo. Sídlo jeho královské bylo uprostřed země české, totiž město Bojohejm, o němž nahoře dotknuto, kteréž on také svým jménem nazval. Ačkoli pak král Marobud po všecky časy přátelsky se k Římanům choval a příčiny jim žádné proti sobě nedával, pročež potom i Němcům v nenávist upadl: však vždy moc a síla jeho byla jim v podezření, tak, že mu se cele důvěřiti nesměli. Nastrojil tedy Tiberiuscizojazyčný text jednoho z hejtmanův římských, Sentia Saturnina, aby skrze zemi hesskou přes Černý les do Čech na Markomanny vpadl; a sám s jiným vojskem, kteréž v Illyriku a v Uhřích leželo, pozadu skrze Moravu tam vtrhnouti též umínil. Ale Uhří a Rakušané rovně tehdáž silně se zrotili a zdvíhli, že Tiberiuscizojazyčný text od předsevzetí svého upustiti a zpátkem se obrátiti musil, maje za tři léta jinde dosti činiti a s kým bojovati. Tim spůsobem Marobud s svými doněkud pokoje užil.